midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter - Jing&Jang

8.kapitola

8.kapitola

„Tak to zvládl. První zkouška je u konce, ale bude jich ještě nespočetně.“ Oddechl si těžce Snape.
„Však jim trochu věř! Uvidíš, zvládnou to! Já nezapomenu na vás dva, když jste začínali. Tara o tobě nechtěla ani slyšet a ty ses tak snažil si ji udobřit.“
„Brumbále, můžete mi konečně vysvětlit, co se tu odehrává?? A co to má co společného se Severusem a těmi dvěma?“
„Nic Poppy. Nic špatného, jen se k nám vrací rovnováha! A lepší časy!“Všichni tři společně vkročili na ošetřovnu. Poppy se poplašeně zastavila.
„Co to provádíš s mou ošetřovnou! Vrať to hned zpět do původního stavu!“ vyjekla vyděšeně.
Harry stál uprostřed místnosti a úporně přemýšlel. Najednou se kolem něj začalo vše měnit. Od souboje trochu poničená ošetřovna se změnila na úplně novou. Místo obyčejných železných postelí tu stály též železné, ale z černého kovu a se zdobeným tepáním. Na postelích leželo saténové barevné povlečení. Od žluté přes sytě oranžovou až po fialovou. Po stěnách se plazila barevná duha a v oknech se objevily barevné vitráže. Celkovým dojmem teď působila ošetřovna jako velmi milé a veselé místo. Harry konečně otevřel oči a hrdě se rozhlédl kolem.
„Tak dáš to opět do pořádku?“ utrhla se na něj vyděšeně Poppy
„Ne, Poppy. Ať to tak zůstane. Je to mnohem lepší než dřív. Sám jsem už dávno chtěl něco takového udělat. Moc se ti to povedlo, Harry, ale teď si s tebou chci o něčem popovídat.“ Usmál se Brumbál.
Harry se na svého ředitele děkovně usmál a nechal se odvést.
„Ale, ale...Brumbále. Pane řediteli, co bude s mojí ošetřovnou? Vždyť...Vždyť to tu vypadá jako, jako..v nějakém....Harému!“ děsila se ošetřovatelka. Brumbál se na ni otočil, zářivě se usmál a zároveň i trochu zamračil.
„Poppy. Je to mnohem lepší než ta mrtvolná bělost. Je to tak skvělá změna, že i tvým pacientům se tu pak bude mnohem víc líbit!“ A s tím odešli.

Harry se s odporem díval, jak za nimi v závěsu jde i Snape. Házel na něj jeden ošklivý pohled za druhým, ale profesor dělal, že je nevidí, a že jakoby nic. Potutelně se usmíval a tiše zářil štěstím. Harryho to nesmírně vytáčelo.
„Co si ten Smrtijed  o sobě myslí.“
„Jen to, že je vše jak má být. Konečně po mnoha létech!“ usmál se Snape. Harry se prudce otočil a v ruce držel napřaženou hůlku a druhou ruku měl napřaženou tak jako Pansy, akorát mu na ní svítilo temně modré světlo.
„Tak a dost. To už je podruhé v jednom dni, kdy mi někdo čte myšlenky! Jestli toho okamžitě nenecháte, tak v sobě přestanu dusit svou moc!“ zavrčel vytočeně.

„Srát si na hlavu nenechám, to teda ne. Ani od tebe, ty hnusáku, ani od ní. S tou si to pak ještě vyřídím!“
„Tak to v žádném případ ještě se ani jeden z vás neumíte ovládat! Nedovolím, abyste narušili rovnováhu, která tu začíná panovat. Slečna Parkinsonová je v tom nevinně, stejně jako vy.“ Napřáhl na to Snape svou dlaň a z ní mu zářilo žluté světlo.
„Jak..jak...?“
„Stejně jako vy, Pottere, či jako slečna Parkinsonová!“ řekl prostě a nechal svou dlaň potemnit.
„Brumbále, je to rychlejší, než jsem předpokládal. Budeme muset začít už dnes.“ Pokračoval k staršímu muži.
„Opravdu? Ale abych pravdu řekl, nečekal jsem vlastně ani nic jiného. Pansy je dost mrštná a Harry silný. Je to zvláštní, silná kombinace. Budou se ještě dít věci.“ usmál se na Snapea a pak i na Harryho.

Konečně stanuli před Snapeovým kabinetem.
„Severusi, až po vás. A ty se, Harry, posaď támhle, prosím.“
„Děkuji, ale pomoc nepotřebuji. Je mi dobře. A moc dobře vím, co se děje. Na shledanou!“ mávl rukou, modře zazářil a byl pryč.
„To učení bude asi muset chvíli počkat, Brumbále!“ svěsil Snape ramena a zaplul sám do svého kabinetu. Brumbála nechal stát na chodbě.

Poslední komentáře
02.04.2008 16:55:42: Hm, zdá se, že jsem byl v minulém komentáři příliš drtivý. Minule zmiňované drobnosti, které mě zauj...