midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter - Jing&Jang

7.kapitola

7.kapitola

„Harry. Vidím, žes přede mnou něco tajil. Ale měl jsem to tušit, že věštba mluví o tobě. O Pansy jsem věděl od té osudné noci, ale ty jsi pro mě milé překvapení. Věštba tedy nelhala. Vidím Severusi, že máš konečně oba žáky.“ Podotkl Brumbál k muži v černém vedle sebe, též vysmátému jak vánoční stromeček.
„Brumbále. Dodneška jsem nevěděl, co se mnou děje. Co se stalo se zeptejte Pansy. Jsem v tom nevinně. A co máme mít společného s „panem profesorem“?“ zeptal se. Na poslední sousloví dal tolik sarkasmu, kolik ho v sobě v té chvíli našel.
„Nevinně? Mě nejdřív vyděsíš, pak málem zabiješ a tím málem i moji sestřičku! Jsi odporné zvíře. Vypadni. Nemáš tu co pohledávat! Jdi pryč a už se nevracej!“ zařvala Blaisy a mrštila po něm rudou kouli, která se jí bůhví jak ocitla v ruce.Harry se v mžiku otočil o 180° stupňů, kouli chytil do natažené ruky, držel ji nad rukou a zmateně se díval z koule na Pansy a zpět.

„Všiváku jeden.“ Pansy se hrozně naštvala. Stoupla si a odstrčila od sebe Samantu.
„Sam. Jdi ke strýčkovi. Musím si tady s někým něco vyřídit.“ celou dobu metala vražedné pohledem na Pottera. Sam poslušně kývla, odcupitala ke Snapeovi a chytla se jeho natažené ruky.
„Pansy. Neblbni, vždyť se vlastně nic nestalo!“ snažil se jí marně přesvědčit Harry a nechal pro jistotu světelnou kouli zmizet.
„A sakra. Brumbále, jestli se Pansy hned neuklidní, může rozpoutat elementární bouři. Nevím, které elementy ovládá, ale podle její barvy bych to hádal na zemi a oheň! Potter ji jenom rozčílí. Co budeme dělat?“ Snažil se překřičet hukot, který se rozléhal celým hradem a šířil se i okolím.
„Poppy. Severusi. Vem malou a rychle ven. Musejí si to mezi sebou urovnat. Jinak to nevidím. Ty nemáš dost síly. Předáváš ji. Teď to není na tobě!“ rychle je vystrkal před ošetřovnu a zabouchl a zabezpečil dveře. Náhle do nich něco zevnitř prudce narazilo a na dveřích se objevilo na škvarek zuhelnatělé kolo.
„Jestli ji Potter nezvládne, bude to katastrofa! Ještě se neumí ovládat!“ děsil se Snape.

Uvnitř to vřelo!
Pansy zčervenaly vlasy skoro až do ruda.Oči se jí protáhly a zmizely jí zorničky. Přes celé oči měla krvavě rudé duhovky. Nadpřirozeně zvedla ruce nad hlavu a zařvala. Mezi rukama nad hlavou se jí objevila ohnivá koule a ona ji vší silou po Harrym mrštila.
Harry netušil, co se to s ní najednou stalo. Tak tichá a klidná a najednou jako sopka. Podvědomě se nahrbil a nechal svou moc vyplout na povrch. Změnil se. Jeho oči nabraly barvu noční oblohy. Vlasy se mu trochu protáhly a jakoby v nich poletoval vítr.
„Pansy. Klid. Nic jsem ti nechtěl udělat. Vlastně chtěl, ale to jsem ti nemohl věřit. Počkej. Promluvme si.“
„S tebou já nemám o čem mluvit!“ zařvala nepřirozeným hlasem. Takovým drsným, až hrubým.
Harry jednal instinktivně. Dvěma skoky se odrazil a skočil po ní. Srazil ji v letu na zem. Po pár zuřivých otočkách, kdy se oba snažili toho druhého uvěznit pod sebou a omezit jej tak v pohybu, Harry vyhrál.
„Tak a mám tě. Teď si mě konečně poslechneš! A opovaž se na mě znova zaútočit nebo s tebou budu jednat jako s holkou ze Zmijozelu a ne jako s mou známou, po dnešním ránu!“
„Pusť mě!“ zasyčela Pansy a snažila se mu vytnout políček. Ale Harry mrštně uhnul a obě ruce jí uvěznil v železném sevření mezi jejich těly.
„Tak. Konečně. Zaprvé. Nikdy jsem netušil, co ve mně teď spočívá. Děsil jsem se toho, že ta moc je Voldemorta! Nechtěl jsem ti ublížit a velmi jsem se vyděsil, když jsi mi odpověděla na moje myšlenky. Myslel jsem si, že jsi jeho bývalá příznivkyně. Polovina Zmijozelu k němu patřila a patřit bude. Nevěděl jsem, a taky jsem nemohl vědět, ke které patříš ty. Omlouvám se za to veritasérum. Velmi jsi mě vyděsila, když ses mu tak bravurně postavila. Omlouvám se a doufám, že mi někdy odpustíš.“ Opatrně z ní slezl.Po celou dobu se jí díval zpříma do očí. Mohl tak sledovat, jak se jí vrací její obvyklá barva vlasů a očí. Ona si jej prohlížela taky. Narozdíl od ní, které to „vychladnutí“ nějakou chvíli trvalo, on se změnil hned. Nevěděla, jak se má zachovat.
„Dobře, jsme si kvit. Díky za pomoc se Sam. Doufám, že už se to s tebou nebude nikdy opakovat. Měj se.“ A otočila se na podpatku. A chtěla odejít.
„A Pansy? Ještě ti něco ze včerejška dlužím!“ tentokrát to byl on, kdo dal do polibku všechny city, co v sobě našel. Pomalu jejich polibek ukončoval. Pansy měla do té chvíle zavřené oči a teď je pomalu otevírala.
„Dobře. Teď jsme si opravdu kvit!“ kývla. Klepla rozevřenou dlaní do dveří a zuhelnatělý kruh se vrátil do jeho původní podoby. Pak vytáhla hůlku a kouzlem si otevřela dveře.

„Díky za hlídání, Severusi. Nashledanou, pane řediteli. Děkuji za pomoc Sam, madame Pomfreyová.“ Řekla s úsměvem a jakoby nic vzala malou sestřičku za ruku a vydaly se neznámo kam.

Poslední komentáře
02.04.2008 14:26:14: Ahoj midnight, jsem rád, že jsi si můj komentář přečetla a zareagovala na něj. Už si ale nejsem jist...
01.04.2008 20:17:39: beru na vědomí. Každému se líbí něco jiného... Já píšu jak mi to na jazyk přijde...A Budu se snažit ...
01.04.2008 17:33:35: Tak jsem se tedy podíval na další tvé dílko. Psala jsi mi, že doufáš, že se mi bude líbit více, než ...
22.03.2008 21:39:43: Skvělá povídka, máš super nápady(kam na to chodííš?)je to superové už se těším na další suúpr kapito...