midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter - Jing&Jang

6.kapitola

6.kapitola

Harry běžel s holčičkou v náručí jako o život. V letu před sebe poslal svého patrona jako předvoj, takže když rozrazil dveře ošetřovny, Poppy už na něj ustaraně čekala.
„Harry, co se stalo? Vždyť je úplně zničená!“ Zhrozila se Poppy
„To nevím, ale její sestra tu bude za chvíli. Byl jsem rychlejší. Dlouho jsme ji hledali. Byla na jižní věži, divím se, jak se tam mohla dostat, když je skoro pořád zavřená branka.“ Mumlal si pro sebe.
„Panebože, Samanta Parkinsonová! Rychle ven… Musím ji svléct a začít s uzdravováním!“ děsila se.
„Tohle sama nezvládnete. Podávat meduňkový vývar a oživující roztok. Obě se musejí podávat na střídačku a v určitém poměru. Ne, já tu zůstanu.“ Umlátil ji argumenty. Poppy nestačila nic říct. Harry mávl hůlkou a holčička ležela na posteli v nemocničním mundůru. Poppy vzala do ruky lektvary a začala jimi dívenku doslova kropit.Harry to sledoval a podával jí potřebné lektvary. Sem tam sám jeden či dva použil a Poppy to pozorovala s překvapeným výrazem ve tváři. Chtěla do dívenky nalít v roztžitosti jeden lektvar, ale Harry ji včas zastavil.
„Poppy, ten ne. V kombinaci s Foriolisovým sérem je to silný antioxidant. A ten teď zrovna nepotřebujeme. Poslyšte. Potřeboval bych ...“ Vyjmenoval řadu přísad a lektvarů a poslal Poppy pro ně pryč. Sám se ujal dohlížení na dívčin stav.Nebyla na tom dobře. Něco jí valem ubíralo síly a života. Seč mohl snažil se to potlačit, ale zatím marně.
„Samanto!“ rozrazila Pansy dveře. Doběhla k Harrymu.
„Kde je Pomfreyová? Kde je? Proč jí nepomáhá?“ ptala se vyděšeně!
„Pššt. Poslal jsem Poppy pro pár věcí, které by měli Sam pomoci, ale musím vědět, proti čemu tady vedem válku!“ mávl rukou k Sam ležící na posteli.
„Sam trápí smrt našich. Do té doby byla už tak tichá, ale potom už skoro nepromluvila. Když byla malá, vzala tátovi hůlku a seslala na sebe nějakou kletbu, dodnes se vlastně neví jakou, ale měla po tom vidění. No a Voldemort se to dozvěděl, chtěl ji. Vloupal se jí do mysli a týral ji tak. Nějak se mezi nimi utvořilo pouto. Ale pomocí silných lektvarů se to nakonec podařilo utlumit. Sedativa, sedativa a zase sedativa. Skoro nic nejedla. Jen ty lektvary. Umírala nám před očima, ale nějak se to náhodou podařilo utlumit. Až ...jeden večer jsem jí šla dát pusu na dobrou noc, ale ona už spala. Neklidně. Najednou se vymrštila dosedu a začala plakat. Tenkrát řekla větu, na kterou v životě nezapomenu.: „Tatínek a maminka zítra zemřou!“ Všichni se jí to snažili vymluvit, i náš domácí skřítek, ale nepodařilo se. Celý den se od nich nehla ani na krok. Jako by se s nimi loučila. No a ten večer k nám vtrhli smrtijedi....Rodiče padli!“
„Sakra! Dali jsme jí špatné lektvary. Všechno je špatně! Rychle, dej ji na zem! Tady lektvary nepomůžou!“ Pansy se ani neptala, co s ní chce dělat. Rychle a opatrně položila Samantu na zem a ustoupila o krok zpět.
„Využij svou moc a pomož mi. Napoj se na mé myšlenky, opakuj se mnou a DÁVEJ POZOR. Velmi opatrně! Bude potřeba, abychom se plně soustředili, ano?“ vysvětloval a mezitím si sundal košili a stál tam pouze do půl těla nahý.
„ALE MERAN, ALE SOL, VAIDA HERA VIDAE LOLL-ALE MERAN, ALE SOL,VAIDA HERA VIDAE LOLL-ALE MERAN, ALE SOL....“ Opakovali stále dokola. Z jeho hůlky proudil tmavě modrý paprsek a z její temně rudý. Před očima se jim míhaly podivné výjevy, ale jejich mysl se pouze ubírala k jedinému. Zachránit Samantu.Prásknutím někdo rozrazil dveře. Na prahu stáli Brumbál, Poppy a Snape. Poppy nic nechápala, ale Brumbál se Snapem se na sebe ohromeně podívali.
„C-co to s ní děláte? Ne!“
„Tiše Poppy. Dělají správnou věc. Oni jí pomáhají! Věř mi!“ zarazil jí rychle a tiše Brumbál a mrkl na Snapea.
Dvojice  mezitím pokračovala dál. Dívenka se vznesla ze země a levitovala v modro-růžové kopuli.  Slova už ani neslyšeli. Vyslovovali je jako mantru. Stále dokola a s narůstající intenzitou. Najednou zplna hrdla. AMEN. Barevná kupole se rozletěla na tisíc kousíčků. Harry tak, tak stál a Pansy si vyčerpaně klekla. Oba prudce oddechovali. Cítili se, jakoby za sebou měli maraton na 100 mil.
Dívenka opatrně klesla na podlahu a zamrkala do světla, které na ni dopadalo oknem.
„Pansy. Kde to jsme?“ zeptala se dívenka, jako by se skoro nic nestalo. Pansy se doširoka usmála a po kolenech se doplazila k sestřičce.
„Už bude vše v pořádku, Sam. Je konec se vším zlým. Jsme na ošetřovně. Už se ti nebudou zdát zlé sny. Uvidíš. Bude to všechno v pořádku.“ A pevně ji k sobě přivinula. Z oka jí skanula jedna velká slza. Slza ulehčení a únavy. Harry, Brumbál, Snape i Poppy to všechno pozorovali. Brumbál nadšeně zatleskal jako malé dítě. Snape se na to usmál, ale Poppy zase nic nechápala.

„Pane Pottere, co si o sobě myslíte! Tohle jsem v životě neviděla! Takhle riskovat cizí život! Vždyť jste ji mohli zabít!“ peskovala jej. Ale Harry se jen usmíval od ucha k uchu (a kdyby ty uši neměl, tak se směje celej dokola! :-) ).

Žádné komentáře