midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter - Jing&Jang

5.kapitola

5.kapitola

„Poledne? Jak to, žes mě nevzbudil? Cos tady vlastně se mnou ty chlípníku dělal? Počkej, až se to moje kolej dozví! Nebo až se to dozví celá škola! Vyrazí tě a už nebudeš Star Harry Potter, ale budeš úplná nula!“ zařvala na něj a zapíchla mu rozhořčeně prst do hrudi. Zrovna se probudila a zjistila, že není na své koleji, a že ani není sama! A k tomu ještě s tím nafoukancem Potterem! Harry si až teď uvědomil, že celou tu dobu, co spali, ji měl na sobě. Kupodivu mu to bylo velice příjemné, tak dobře se nevyspal od...ani si nepamatoval. Posledních pár měsíců před bitvou toho taky moc nenaspal.
„TY sis toho asi nevšimla, ale tvůj křik mě právě vzbudil. Takže jak sem tě měl asi vzbudit? He? Včera jsi mi tu omdlela vyčerpáním a já tě léčil. No a pak se ti zdála noční můra, a já tě nemohl vzbudit, tak sem tě utěšoval. A kupodivu to zabralo! Spalas jak nemluvně!“ culil se na ní.
„Co že? Já jsem omdlela?“ vyptávala se, protože si na nic nemohla nějak v tu chvíli vzpomenout. Harry se v tu chvíli zatvářil trochu provinile. Naráz si vzpomněla. Vymrštila se do sedu a obkročmo se na Harryho posadila. Z očí jí metaly blesky. Vrazila mu facku.
„TY! Ty jeden tupče nafoukaná! Víš co jsi? Jsi ten největší slaboch, kterého jsem měla tu smůlu potkat. Nikdy tě už nechci vidět. Opovaž se na mě ještě někdy sahat a...Samanta! Do prčic! Vidíš, co jsi provedl? Bude mě hledat, a když mě do teď nenašla! Sakra! Jestli se jí něco stane, tak se neznám! Zabiju tě!“ seskočila z něj a vystřelila ke dveřím jako dělová koule. Ale dveře nešli otevřít.
„Sakra otevři, ty blbče. Musím ji najít dřív než se jí něco stane! Neumí ten strach ovládat! Ona si něco udělá! Tak pusť mě!“ Řvala hystericky. Harry nic nechápal, ale rychle se zvedl z postele, skočil ke dveřím, a klepl na ně hůlkou. Dveře klaply a Pansy vystřelila jako blesk.  Doslova letěla chodbami. Harry jí sotva stačil. Ani si ani neuvědomila jak moc je rychlá. A její rychlost ještě násobil strach o sestřičku.
„Kdo je Samanta?“ zeptal se jí Harry mezi prudkými nádechy při sprintu.
„Moje sesřička. A co tu vlastně ještě děláš. Vypadni!“ strčila do něj a on se málem v rychlosti rozmázl o stěnu. Ale nevzdával se. Rychle opět nabral ztracenou vzdálenost a opět jí běžel po boku!
„Co jsem ti říkala.Vypadni!“
„Chci odčinit, co jsem ti včera provedl!“ Vzal ji za loket a zastavil ji.
„Nech mě, musím ji rychle najít!“
„Já vím, ale znám rychlejší způsob!“ a vytáhl z kapsy Pobertův plánek.
„Na psaní seznamu, kde ji hledat, teď ale není čas!“ chtěla se dát opět do běhu, ale on ji opět zastavil. Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti!“ A rychle rozevřel pergamen. Pansy měla oči navrch hlavy, ale též se ihned se zapojila do prohledávání plánku Bradavic. První ji uviděl Harry.
„Jižní věž. Je na jižní věži!“ ukázal na tečku s jejím jménem na plánku.
„Ach ne. Nenávidí výšky!“ vyjekla a dala se do úprku. Cesta jako by se jí zdála nekonečná. A schody jako by nebraly konce. Vyběhla až na vrchol a s děsem v očích zůstala stát. A Harry taktéž. Samanta seděla na cimbuří a plakala. Pansy k ní opatrně přistoupila, aby holčičku nějak nepolekala, a opatrně ji objala.
„Sam...jsem tady, zlatíčko, jsem tady. Už je dobře. Nikdo nám už nebude ubližovat. Klid. Pššt. Tichoučko.“ snažila se ji uklidnit, ale nepomáhalo to. Holčička jako by byla v transu. Nereagovala na její hlas ani doteky. Nic. Snažila se, seč mohla ale nic se nedělo. Holčička náhle omdlela.
„Ach ne! Sam, to mi nedělej. Ne. Já tu nezůstanu sama!“ Třásla s malou v hysterii. Harry jí malou vytrhl. Hodil si ji do náruče.
„Rychle na ošetřovnu. Vezmu ji. Jsem rychlejší. Ty za námi doběhni, ano?“ Pansy nestačila ani odpovědět a byl pryč. Rozhlédla se ještě rychle po věži. Náhle zahlédla nějaký zmuchlaný papírek. Skočila po něm.

                                                                                         
Ahoj dceruško,

Velmi ti gratulujeme k Havraspáru. Jsi šikulka. Doufám, že půjdeš ve šlépějích své matky a budeš tam stejně vynikající jako ona. Doufám, že se uvidíme na vánoce.Pozdravuj ode mne Pansy. Miluji vás obě a moc.

S láskou

          táta

„Sam. Jen mi prosím neumírej!“ poprosila v duchu a pelášila k ošetřovně.

 


Žádné komentáře