midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter - Jing&Jang

4.kapitola

4.kapitola

„Tvoje kolej?“ zeptala se s nadějí v hlase. Ale on se jen uchechtl a táhl ji dovnitř.Ocitli se v podivném pokoji. Tedy spíše v nějaké komnatě či kobce. Kamenná místnost byla ozářená loučemi a na zdi naproti ní byly na zdi okovy. Ani nevěděla jak, ale v tu ránu byla přikovaná k okovům.Ruce měla spoutané nad hlavou, takže se nemohla pohnout ani o milimetr. Přistoupil k ní s hůlkou v ruce.
„Imperio!“ zamířil na ni. Nic se však nestalo.
„Tak jinak!“ pokrčil rameny a v ruce se mu objevila malá lahvička s čirou tekutinou.
„Ach ne. To bys přece neudělal. To nesmíš! Ne, prosím! Pottere! Harry, ne prosím!“ z očí ji tekly slzy proudem. Vyděšeně na něj hleděla. Bála se ho. Bála se všeho, co by se o ní mohl dozvědět. Násilím jí otevřel pusu a vlil do ní tři kapky veritaséra. Počkal až polkne. Pak na ní zamířil hůlkou a začal z výslechem.
„Kde ses naučila číst lidem myšlenky, smrtijedko!“ udělal krok. Mezi jejich obličeji byla jen nepatrná vzdálenost, takže mohl cítit její vyděšené vzdechy.
„Nejsem smrtijedka. Moji rodiče taky nebyli, i když je z toho řada lidí i ministerstvo podezřívalo. A nikde jsem se to neučila. Jistou dobu jsem měla podobný problém s nárůstem moci jako ty, ale pak to odeznělo. Tedy až dodnes. Nějak se mi to vrátilo. Asi za to může moje deprese a taky TY!“ vmetla mu zhnuseně do tváře. Díval se na ní hodnou chvíli a pak k ní přistoupil. Vyhrnul jí rukáv na levé ruce. Ale její ruka byla bílá jako sníh. Žádné znamení zla nenašel. Vráska mezi jeho očima, kterou tam měl od doby, kdy se mu snažila promlouvat do duše, pomalu mizela.
„Věřím ti, ale kdy to u tebe začalo? U mě při poslední bitvě a od té doby mě to nepustilo, spíš naopak!“ prohlásil zamyšleně.
„Prosííííím...nepte-ej se mě na t-to....!“ bolestně skučela, jak se musela bránit lektvaru pravdy.
„To neníííí tvoje vě-e-c! Je to-o jen m-moje-e a věc-c-, ne-e tvo-oje!“ prosila jej a vyčerpaně se zhroutila. Teď jen pouze visela v řetězech. Harry se vyděsil. Tohle nečekal. Nevěděl, že existuje možnost vzepřít se tak silnému lektvaru, jako bylo veritasérum. Rychle mávl hůlkou a přiskočil k ní, aby s sebou nepraštila o zem. Byla úplně vyčerpaná. Rychle se zamyslel a pokoj se náhle změnil. Místo kobky stáli v útulném pokojíčku s velkou postelí, křeslem a skříňkou s všemožnými lektvary. Přistoupil s ní k posteli a opatrně ji položil. Ani se nehnula. Sotva dýchala. Otevřel skříňku a naráz z ní vytáhl několik lektvarů. Otevřel jí ústa a nalil do ní jeden lektvar po druhém. Pak si zničeně sedl k ní na postel a složil si hlavu do dlaní.

„Sakra, co to do mě vjelo? Ona mi chtěla pomoct a já ji za to div nezabiju! Sakra. Vidět mě Hermiona, tak by mě asi na místě uškvařil! Vždyť sem ji moh zabít!?!? Kur**. Tak tohle jsem podělal!“

Náhle se zavrtěla a prudce vzdychla. Začala s sebou házet z jedné strany na druhou. A řvát: „Samanto. Pojď, neboj se. Maminka s tátou budou v pořádku, uvidíš, všechno bude v pořádku, jen pojď!“ pak znovu vzdychla, z očí jí tekly slzy a házela s sebou z jedné strany na druhou. Harry se jí snažil probudit, ale pod dávkou všemožných posilujících lektvarů to nešlo. Prostě udělal to, co mu jako první přišlo na rozum. Posadil si ji na klín a obtočil kolem ní paže, aby se mu nevysmekla. Kupodivu to začalo zabírat. Dívčiny noční můry po chvilce odešly do zapomnění. Ani si to neuvědomil a usnul taky. Jak ji měl v náručí, tak se s ní taky položil do postele a spali tak až do....
Žádné komentáře