midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter - Jing&Jang

18.kapitola

18. kapitola

Pro oba to byl nesmírný šok. Ani ne před vteřinou byli ještě u Snapea v kabinetě a teď stáli kdesi uprostřed obrovské mramorové haly . Oba se konsternovaně začali rozhlížet kolem. Ta hala byla spíš něco jako obrovitá knihovna. Byla kruhovitého půdorysu a kolem dokola bylo čtvero dveří mezi nimiž stáli přecpané regál s knihami. Mezi jedním regálem ale bylo prázdno. Zde stál obrovský krb a dvě kožená sedadla a mezi nimi malý odkládací stolek. Za nimi byl obrovský stůl. Uprostřed něj bylo prosklené místo v kterém se jakoby neustále převalovala mlha.

Trewlaneyové

by se vyžila! Vypadá to jak obří věštecká koule.“pomyslel si Harry.

„Tak daleko od pravdy si zas nebyl.“ Usmál se Snape. Potter na něj vyvalil oči.

Srabuses se na mě – NA MĚ – usmál - USMÁL!!! Pane bože!“ vyděsil se.

„Bože! Pottere, vy jste úplně mimo jak ti ostatní tupohlavci, co musím učit. A to jsem o vás – i přes to, kdo je vaším otcem – měl vyšší mínění!“ protočil panenky.

„Eeee – pardon vy dva, ale já jsem tu taky. Může mi někdo vysvětlit, o co tu jde?“

„Nic vážnýho, Pansy, jen tady Potter  nazval Oko Světů za věšteckou kouli. A já mu na to řekl, že nebyl daleko od pravdy.“

„Oko světů?“ zopakovala opatrně.

„Ano. Oko světů. Princip jako u Slídivého kukátka. Akorát vy se díváte do světů vedle těch našich. Respektive do Ráje a do Pekel. My – tedy náš svět – není jen jeden. Existuje jich miliony a miliony… Ale pouze náš Svět je na rozhraní těch dvou posledních. Ano. Ráje a Pekel.A to je také důvod proč jste tady.“ Otočil se a přešel k velmi tlusté knize, jež stála na vyvýšeném podstavci o kus dál. Pomalým krokem k ní přešel. Celou dlaní se dotkl podivného symbolu na hřbetu a otevřel ji.

„Jste Jing a Jang.“ S těmito slovy se opět otočil na ně. Rukou pokynul, aby k němu přešli.

Když se nad ní oba sklonili uviděli, že je celá od začátku do konce vymalovaná podivnými obrazy. Na každé stránce jeden. Jako by jim každý výjev našeptával. Podivné syčivé hlasy. Jakoby sami obrazy vypravovaly své příběhy.

„Byli jste stvořeni jako strážci rovnováhy.“ Pokračoval, když oba na něj po dlouhé chvíli zaměřili svou pozornost.

„Osud a Život mají spolu dvě děti – dvojčata. Satanus a Dominuse. Mezi nimi už od zrození panoval nesvár. Jeden chtěl toho druhého přesvědčit, že jeho pravda je větší. Že ta síla, jenž ho ovládá je silnější. A tak se vsadili, kdo získá nadvládu nad poslední bránou, bude vítěz.  To je důvod existence vašich schopností. Musíte udržovat mezi tímto soubojem rovnováhu. Jste Strážci. Ale nebudete jimi do té chvíle, dokud se nenaučíte spolupracovat a též umět odvládat sami sebe a své city! ….“

„Ale strýčku! Já je umím ovládat!A“ skočila mu do řeči Pansy.

„Ne, neumíš. Teď jsi dokázala opak. Neumíš se ovládat.Kdybys to uměla. Nemusel jsem tě brát sem.“

„A kde teď tedy jsme?“ skočil mu do řeči pro změnu Potter.

S nimi bude těžká práce!“

„Jsme v citadele. Místo, kde se Strážci učí jak jimi být. Ale hlavně je to místo, kde se vy dva naučíte k sobě chovat. Raději jsme zvolili ústup dříve, nežli později. Je až neskutečné, za jak krátkou dobu jste se dokázali spojit. S vaším spojením roste i vaše síla a nechci ani raději vidět ty škody, co byste vaším svárem mohli napáchat!“

„Jak to myslíš „spojení“, strýčku?“ zeptala se po delší chvíli ticha Pansy.

„Ty nevíš?“ pousmál se Snape. „Ale víš. Až moc dobře to víš. Cítíš to pokaždé, když je Harry blízko tebe. I ty to víš, Harry. Cítíš to stejně jako ona.“ Pohlédl mladému Potterovi zpříma do očí.

Potter ale raději hned uhnul pohledem. Ale to neměl dělat. Protože v tu chvíli se jeho pohled setkal s pohledem Pansy. Nemohl od těch zelených očí odtrhnout pohled. Nějaká jemu neznámá síla jeho pohled držela. Ač se snažil, sebe víc chtěl, jeho pohled se od ní neodtrhnul.

A to samé u Pansy. Snažila se, seč mohla, ale nešlo to. Aniž by si toho oba všimli, víčka jim klesla a oni omdleli.

Sakra! Kdo by řekl, že to u nich půjde tak rychle!“ podivoval se jejich profesor. Mávl hůlkou a odlevitoval je do ložnice.

Tiše vyčkával, co bude. Když je pokládal na postel, podvědomí mu říkalo, aby počkal. A taky se dočkal.

Netrvalo dlouho a chlapec, tedy mladý muž, se na posteli začal zmítat ve zlých snech. Házel hlavou hned na tu, hned na druhou stranu. Výraz jeho tváře byl plný bolesti a žalu. Severus jen tiše vyčkával, co bude dál.

Samozřejmě, že bylo dílem okamžiku, než narazil do druhého spáče. Pansy neváhala ani vteřinu. Zase se projevila ten jeho její vůle pomáhat druhým a v náhlém popudu si jej k sobě přitáhla, jakoby nevážil ani čtvrtinu toho, co měl. Harry se okamžitě přestal zmítat, za chvíli už oba spokojeně oddychovali. I když dalo by se říct, že značně nepohodlně, když pandy ležela skoro celou svou vahou na Potterovi, ale tomu to zjevně ani nevadilo.

„Jak tak koukám, výuka již začala bez profesora!“ Snape se pro sebe pousmál a uznale pokýval hlavou.

Tak to má být, vy dva. Budete – li si navzájem pomáhat a učit se jeden od druhého, uvidíte, že získáte více, než jen partnera v boji!

Pod tyto slova se podepsal a se žlutým prachem zmizel zpět do Bradavic.

Poslední komentáře
13.09.2008 11:28:54: Hej prostě úžasné,doufám že brzo bude další...skvělésmiley${1}smiley${1}
02.09.2008 14:34:00: Ano, souhlasím je to ho až zoufale málo :_( Prakticky nic jsme se tam nedozvěděli a nic se tam neděl...
01.09.2008 23:01:39: tak zoufale málo? vždyť si nás tím jenom rozdráždila.... ty jedna vypočítavá povídkářská osobo!...
01.09.2008 20:24:50: tyyyjo tak to je super už se nemužu dočka další kapitolky je to maso!!!!!!!!smiley${1}