midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter - Jing&Jang

13.kapitola

13.kapitola

Pansy si jen unaveně vzdychla. Zachumlala se do peřiny a snažila se usnout. Dlouho se jí to nedařilo. Neustále se vrtěla, i když se zafixovanou nohou to moc nešlo. Neustále si přerovnávala polštář. Ne a ne usnout. Začala přemýšlet. Hlavně o včerejším dnu. O tom jak se potkali s Poterem na chodbě a na ty scény, co přišly potom. Na to, jak hledala Samantu, a na její uzdravování. Nejvíc ji ale zarazilo, jak moc se dokázala rozohnit.

„Asi za to mohlo, jak jsem předtím uvolnila tu moc. Byla jsem ještě pořád v euforii. Ale že to byla síla! Myslela jsem, že vybuchnu. Chtěla jsem ho zabít!“ uvědomila si s leknutím. Vyděšeně si dala ruku před pusu. Tak moc se svých myšlenek zalekla. „Měla bych s tím něco dělat nebo se příště neovládnu! Tak a dost. Jdu pryč! Nemá to tady na mě blahodárný vliv. Začínám být paranoidní!“ Na ta slova se odkryla. Uvolnila se a nechala v sobě vyjít na povrch sílu země. A zašeptala. „SELVY SIRA!“ A ucítila jak se její noha dává okamžitě do pořádku. A ještě dát dolů obvazy!“ hrábla po své hůlce, která ležela vedle ní na nočním stolku, a v tu ránu už byla úplně svobodná. Na kotníku sice ještě měla modřinu, ale vše jinak bylo vpořádku. Vyhoupla nohu ze závěsu a šup z postele ven. Hledala svoje oblečení, ale ne a ne jej najít. „No co... prubnu to v nemocničním mundůru. Zítra ho vrátím.“ Náhle si uvědomila. „Sakra. A co boty? No nic. Musím vyvolat oheň, jinak mi by mi cestou umrzly nohy!“ a ani ne za sekundu se jí rozlévaly kolem chodidel malé červené plamínky. Jakoby chodila po uhlících jako nějaký indický fakýr.

Cestou nikoho nepotkala. „Díky Bohu“ říkala si. Asi by jí to jen tak neprošlo, že jde v nemocničním mundúru a bosky... A navíc s plamínky kolem noh.  Plížila se chodbami jako myška. A náhle uslyšela dusavé kroky, jak se něco hrozně rychle přibližuje. Nestačila se schovat a už se válela po zemi.
„Sakra! Pansy!“ vykřikl, jí od včerejšího rána známý, hlas.
„Pottere?“ pohlédla na toho druhého. Ohromeně jí klesla čelist. Stál tu jen ve volných tmavě modrých kalhotách a teniskách. Kolem ruky měl omotaný černý šátek. Zrudla. A nejen její líčka, ale i vlasy a oči. Nikdy ještě neviděla nahého muže, tedy ne „dospělého“ nahého muže. Draca sice párkrát viděla bez košile, ale s Harrym se to nedalo srovnat.  Okamžitě se to snažila zamaskovat.
„Já tě zabiju! Nejdřív mě vyděsíš a teď mě porazíš! Já to říkala! Ty mě chceš zabít!“
„Co – cože? Pro – promiň, ale cos říkala?“ celou dobu se jí koukal na nohy. Ani si toho nevšimla, ale když spadla, košile se jí vyhrnula proklatě vysoko. Skoro až...
„Ty!“ ihned se snažila stoupnout a vrazit mu jednu, ale kotník ji zradil. Sice stoupla, ale stála jen na jedné. I tak k němu přiskočila a dala mu pohlavek. Tedy nedala. Chytil její letící zápěstí a přitáhl si ji blíž. Pansy se zajíkla. Byl to zvláštní pocit. Ona, která nikdy díky Ohni, který ji koloval v žilách, necítila chlad, se teď rozklepala. A mohl za to on.
„Pusť mě!“ zašeptala. Projela jí tělem husí kůže.
„Copak? Budeš mi vyhrožovat?“ modře se mu zablýsklo skrz přivřená víčka. Pansy se zachvěla. Jeho hlas zněl tak ledově, ale přesto... v ní to zanechalo trochu jiný dojem. Moc dobře si všiml, co s ní udělal.
„Ne, to ne. Ale varuju tě!“ přimhouřila oči. Přitiskl se na ni ještě víc než předtím.
„Ano? A před čím?“ Nosy se jim téměř dotýkaly. Pansy si uvědomovala, jak je proti ní obrovský. Sahala mu tak - tak po ramena. I když to nebylo žádné překvapení. Měřila 165 cm. Nemohla se nijak bránit. Vzal ji pod paží a přišpendlil ji na zdi. Stehnem jí vjel mezi nohy a posadil si ji na něj, takže mu seděla ve vzduchu na noze. Polkla. Už to nebyla legrace. Cítila, jak se z něj šíří chlad. Chtěla proti tomu bojovat, ale vzal ji za zápěstí a jednou rukou jí je držel nad hlavou. Palcem druhé ruky ji vzal za bradu, aby nemohla uhnout pohledem.
„Nechtěj, abych tě zchladila jako ráno!“ vyhrožovala mdlým hlasem. Vysmál se jí.
„Tak ty mě chceš zchladit? Mě? Toho, který ovládá vodu v jakémkoliv skupenství a jakékoliv vzdušné masy? Chceš spíš říct, že mě chceš rozohnit, ne?“ Nebezpečně jí zavrčel do ucha. Rty se jí přibližoval ke krku. Foukl. Z nenadálého mrazu se jí zježily chloupky a on to s podivným uspokojením sledoval. Jeho oči. Dávno již ztratily svou veselou jiskřivou zeleň, namísto ní tam měl ledově chladnou modř.
„Harry! Prosím! Nech mě jít!“
„Ne, princezno! Teď si s tebou budu hrát chvíli já!“ Doširoka rozevřel oči a vpíjel se do těch jejích. Po celém těle se jí šířila husí kůže. Elektrizovala a pálila.
„Co - co jsem ti udělala! Nech mě! Prosím!“ Z očí se jí draly slzy. Bolelo ji, jak s ní zacházel. Jako s nějakou hračkou.
„Co jsi mi udělala? Nic. Chci ti jen ukázat co se mnou děláš! Jak mě vytáčíš, jak mi zatínáš drápky pod kůži. Jak mě po setkání s tebou bolí tělo!!“ šeptal nebezpečně, když ji jezdil rty přes klíční kost. Vyškubla se mu. Rychle vzala jeho tváře do svých dlaní a oddálila jeho tvář od sebe, tak aby mu viděla do očí.
„Harry. Ne! Nech mě jít! Tohle zkoušej na nějakou jinou. Já ti na ty sladký řečičky neskočím!“ strčila do něj a konečně se dostala z jeho blízkosti.

„Že neskočíš?“ přitáhl si ji blíž a políbil ji. Jednou rukou ji hladil po zádech a druhou ji nadzvedl. Nevěděl, co dělá. Měl na ni nějaký divný vliv. Obtočila nohy kolem něj. Tělem jí projela vlna energie. Zařvala jako když se válečník vydává do boje. Lekl se. Nechtěně ji pustil na zem, ale jí

 to bylo v tu chvíli jedno. Nejdřív se červeně rozzářila, ale rychle měnila barvu. Zežloutla. Ne, teď zářila spíše do oranžova. Obě barvy se kolem ní spojily do nádherného reje. Ale převažovala spíše červená. Kolem ní tančil sám oheň a vše bylo provoněno vůní lesa, loukami a poli. Byla to nádhera – děsivá nádhera! Harry to všechno oněměle pozoroval. Stál od ní ani ne na délku napřažené paže, ale jemu se zdálo, jako by to sledoval z veliké dálky. Vše to skončilo jako výbuch novy. Světlo v jediném okamžiku vybuchlo a hned na to se vše ponořilo do tmy. Nikdo by neřekl, co se tu před ani ne dvěma sekundami odehrálo. Jen vůně, která tu zůstala, dokazovala fakt, že se mu to všechno nezdálo. Náhle se vzpamatoval. Přiskočil k ní a vzal ji do náruče.

„Harry!“ zašeptala a omdlela.

Poslední komentáře
28.06.2012 00:11:47: Půjčky rychlé půjčky Půjčky odpovědným způsobem www.ihned-pujcka.cz/ půjčky ihned
06.05.2008 16:31:02: Jo to meturita je nutné zlo Taky jsem si jí prošelsmiley${1}
04.05.2008 13:39:56: néé..nepřestala..jen že za chvíli mám maturitu a ono to psaní bere hodně času smiley${1}
02.05.2008 17:56:00: Ty jsi přestala psát?