midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter - Jing&Jang

12.kapitola

12.kapitola

„Pansy! Panebože! Co se vám stalo? Kdo vám to udělal?“ Děsila se madame Pomfreyová.
„Jsem spadla na schodišti. Nečekaně se začalo přesouvat a já jsem na to nebyla připravená.“ Usmála se. Náhle s podivem strnula. Ošetřovna se nezdála být ošetřovnou. Tolik pestrých barev a celková pohodová atmosféra, tak nepodobná tomu, jak to tu vypadalo minule.
„Poppy, co se tu stalo?“ Divila se. Udělala krok. V údivu zapomněla, že má vymknutý kotník a došlápla na něj.
„Au!“ Vykřikla a bolestí se zřítila přímo na bolavou nohu, která ji předtím neunesla.
„Panenko skákavá, Pansy!“Přiskočila k ní madame Pomfreyová.
„Poppy. Myslím, že ten kotník je teď zlomený!“ řekla Pansy a bolestí omdlela.

 Pansy se probrala až když na ošetřovnu prosvítaly okny měsíční paprsky, které na zdech kreslily podivné, bizardní obrazce. Nohu měla zavěšenou na jakési podivné konstrukci a cítila v ní podivné škubání.
„Sem tě měl přece jen odpoledne uzdravit sám!“ Ozval se těsně vedle ní lítostivý hlas. Pansy se hrozně vyděsila. Otočila se právě ve chvíli, kdy ze sebe Harry sundával neviditelný plášť. Seděl v tichosti vedle její postele nikým nezpozorován.
„Sakra! Pottere ty mě chceš asi vážně zabít! Tohle mi nedělej!“ Držela se za srdce a snažila se to leknutí rozdýchat.
„Já to vážně nedělám schválně!“ Dušoval se, ale přesto se smutně smál.
„Ha – ha!“ pitvořila se.
„Já to myslel vážně!“
„Fakt?? To bych ani neřekla. Podívej se na to kolem a kolem. Spíš to vypadá, že to máš pěkně promyšlený! Odstranit od sebe všechny okolo, kteří se tě třeba jen dotkli!“  Harry se zase stáhl do sebe. Sklonil hlavu a zvedal se ze židle.
„Počkej, Pottere! …Harry!“ A chňapla jej za zapěstí a otočila si jej čelem k sobě. Sklonil se k ní a ruce si opřel podél jejích ramen.
„Řekni mi, proč máš tak všetečné řeči, proč mi lezeš do soukromí!“  jeho oči byly stažené do tenké linky, ale i tak bylo vidět, že mu oči sem tam tmavě modře probleskují.
„Řekni mi, proč jsi chvilku takový a chvilku jiný! Proč ses nechal nachytat!“ vrátila mu to otázkou.
Dívali se jeden druhému do očí. Harrymu chvilku trvalo, než se zase uklidnil.

„Tak políbíš mě už? Harry se zatvářil překvapeně, když ji zaslechl ve své hlavě, ale přesto se k ní začal pomalu sklánět.
Náhle se ošetřovnou ozvalo slabé zavrzání dveří a hned na to hlas:

„Parkinsonová? Jsi tu?“
„Malfoy! Rychle se schovej!“ sykla na Harryho a dělala, že spí.
„Parkinsonová!“ zatřásl s ní Malfoy nešetrně. Seč mohla, se snažila nedat na sobě znát, že nespala. Dělala, že ji náhle šokem probudil.
„D – Draco! Co t – tady děláš! Kde –  kde to jsem?“ Hrála to.
„Jsi na ošetřovně! A co tu děláš bych se měl ptát spíš já!“ Zasyčel na ni ne zrovna potichu.
„Dej pozor! Vzbudíš Pomfreyovou!“
„Neměj péči! Je tady protirušící kouzlo, aby tu pacienti měli klid. A teď mi odpověz! Co tu sakra děláš!“
„Cože...? Kde?“ hraně se rozhlédla kolem sebe. Chvilku jí trvalo, než jí to docvaklo.

„Teda, herečka je to ale dobrá!“ pomyslel si Harry.
 „Aha...Jo ták!“ pochopila konečně, „vyvrkla jsem si na schodišti kotník. Náhle se zase začalo měnit, no a já to nečekala. Sjela mi noha a vyvrkla jsem si ji. A když jsem na ni zase špatně došlápla ten zpropadený kotník sem si zlomila.“
„A Potter?“
„Co by mělo být s Potterem?“ Divila se naoko. A nepatrně mrkla do kouta ani ne třicet centimetrů od Draca.
„Zase tě s ním viděli! Těš se až přijdeš na kolej!“ Vyhrožoval.
„Tak to máš mylné informace! Já se s ním od toho rána neviděla!“ Zavrčela a složila si paže na prsou. Draco ji ještě takhle nabroušenou neviděl. Věděl, že je nebezpečná. Sám viděl, jak si poradila s otravy z jejich koleje, ale na něj si nikdy takhle nedovolila.
„Pozor na jazyk, Parkinsonová! Nebo... !“ výhružně jí zamával hůlkou před nosem.
„Nebo co..! Jestli si myslíš, že se tě bojím, tak jsi na omylu. Přešla mě chuť! Od teď si dej na MĚ pozor TY!“ A s tím se (v mezích díky zafixované noze) otočila na druhý bok a dělala, že jej ignoruje.
„Jak myslíš...!“ Náhle Malfoy odletěl přes celou ošetřovnu. Dveře se ještě stačily před ním sami otevřít a na to za ním zavřít.
„Parchant!“ Ulevil si Harry a sundával ze sebe neviditelný plášť. „Útočit na záda! Hrdina! Pche!“Díval se za Malfoyem.
„Měla jsi mi říct, že tě otravuje!“ Uhodil na ni.
„Cože?“ divila se Pansy a otočila se k němu čelem.
„No jako že bych ti s ním pomohl!“ opakoval Harry to, co předtím.
„Díky! Ale dokážu se o sebe postarat sama!“
„To vidím! Zlomit si vyvrklý kotník! To o všem svědčí!“ smál se.
„Vypadni!“ Pansy se uraženě otočila zase zpátky zády k němu. Harry nevěděl, co s ní. V jednu chvíli byla v pohodě a další od něj utíkala, popřípadě se jako teď otočila zády.
„Já to tak nemyslel!“ Snažil se to vrátit zpátky.
„Už jsem řekla! Támhle jsou dveře!“ Mávla rukou tím směrem.
„Já...“  prolomil chvilku ticha.
„Můžeš mi říct, co tu ještě děláš?“ Naštvaně se na něj otočila. Zarazil se. Její pohled už nebyl tak hřejivý. Naopak. Pálil a bodal. Mírně se uklonil, modře zazářil a byl fuč.

 

Žádné komentáře