midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter - Jing&Jang

10.kapitola

10.kapitola

„Pansy!“
„Potter!“ Lekla se. Doslova na sebe narazili na rohu před Kratiknotovým kabinetem. Neudržela svoji rovnováhu. Přece jen, když běžíte a náhle narazíte, tak je to normální důsledek, že vaše tělo jde furt dál, i když nohy ne. Udělala jakýsi podivný výpad, takže skončila v jeho náručí asi půl metru nad zemí a on se nad ní skláněl.
„Nečekal jsem, že mi takhle brzy zase skončíš v náručí!“ smál se a políbil ji.
„Pusť mě! Nešahej na mě! Nemysli na mě! Nic ti po mě není!“ snažila se mu vymanit z obětí, ale nešlo to. Jakmile ji pustil a ona došlápla plnou vahou na levou nohu, málem bolestí upadla. Vymkla si kotník. Okamžitě se o něj znova opřela.
„Pansy. Co to...“ lekl se, když jí do očí vyhrkly slzy a byl div, že nevykřikla.Velmi se polekal.
„Počkej. Já ti to vyléčím, ale vzhledem k tomu, že po tom lektvaru se musí hodinu ležet, bude lepší, když tě zase odnesu do Komnaty nejvyšší potřeby, ano?“ Chvíli na něj bolestně dívala. Stála tam na jedné noze a z té druhé jí pulzovala tupá bolest.
„Ty?? Ne dík! Já to zvládnu raději sama bez tebe! Dojdu si raději na ošetřovnu. Nenechám se zase tebou manipulovat!“ pustila se jej a dala se do pajdání, při kterém se marně snažila nevydat ze sebe při každém kroku bolestné zasyknutí.
Harry chvíli zmateně stál a díval se za ní, ale nakonec to nevydržel. Došel k ní, vzal ji bez ptaní do náruče a vydal se s ní do 7. patra.
„Pottere?“ promluvila na něj, když už ji nějakou tu chvíli nesl.
„Ano?“ podíval se jí do tváře. Celou dobu, co ji držel v náručí, přemýšlel nad tím, jak rychle se kolem něj a jí dějí věci. Od dnešního rána měl pocit, že se hodně věcí změnilo. Jako by konečně našel to, co mu nedávalo v noci spát. Jakoby konečně všechna ta moc, co měl, měla nějaký smysl.
„Proč si ke mně takový?“
„Jaký takový...?“ zeptal se jí udiveně.
„V jednu chvíli jsi takový milý, pozorný. A hned na to jsi zlý, agresivní. Jde z tebe strach. Bojím se tě!“ Řekla vážně. Harry se s ní zastavil a díval se jí do očí.
„Asi bude lepší, když tě přece jen raději zavedu na tu ošetřovnu. Bude lepší, když budeš mít odbornou pomoc.“ Na to se s ní otočil čelem vzad. Pansy nevěděla, co si má o něm myslet. Na tváři měl ledový výraz a jeho něžné obětí se hned na to změnilo v mrazivá klepeta.
Byla moc ráda, když ji před ošetřovnou postavil na zem a hned odešel. Ani se nerozloučil.

V hlavě měla neuvěřitelný zmatek.

Poslední komentáře
08.04.2008 16:51:36: Hm, skutečně nevím, co k této kapitole mám říct. Pozitivní je nejspíš to, že mě nenapadá nic negativ...