midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter - Jing&Jang

1.kapitola

1.kapitola

Zelené světlo se šíří postarším rodinným sídlem. Pokoj po pokoji. Místnost po místnosti. Je to jako ohnivá smršť rozsévající smrt. Řev souboje se rozléhá po celém domě, ale její rodiče nemají šanci. Je jich mnoho. Až příliš mnoho.
„Přiveďte mi ty dvě. Trochu si pohrajeme!“ přikáže panovačný hlas a Pansy s tlukoucím srdcem k sobě přivine svou mladší sestřičku, která již také nastoupila do Bradavic, ale do Havraspáru. Mladší se otřásala vyděšenými vzlyky. Pansy už na nic nečekala. Vzala malou do náruče a proskočila s ní oknem. Ještě v letu se pokusila o své první Přemístění.Prásk. S podivným ulehčením se ocitli před bránou Bradavických pozemků.

Pansy si setřela poslední slzu bolesti, která se ji vykutálela z tmavých očí. Seděla na okně v 5. patře a pozorovala ustávající déšť. Nikdo sem nechodil. Místo toho každý raději použil schodiště nebo zkratku. Vytáhla z krabičky předposlední cigaretu a zapalovač. Nikdy ji nelákalo si ji podpalovat kouzlem, zapalovač měl v sobě jakési kouzlo. Obvyklým pohybem otevřela víčko a škrtla palcem o křesací kamínek. Připálila si a mocně potáhla.  Spatřila za sebou nějaký stín. Ani nemusela hádat, kdo to je. Poznala jej. Sama ani nevěděla jak, ale věděla, že je to on. A moc se jí to nelíbilo.
„Chceš taky?“ zeptala se odevzdaně a natáhla ruku s krabičkou směrem ke stínu.

 „Máš poslední možnost záchrany. Přidej se ke mně. Společně můžeme přivést tvé mrtvé rodiče a konec války. Volba je jen na tobě!“ dvě nemilosrdné červené hadí oči se zabodávaly do tmavozelených a plných bolesti.
„Nikdy, a ty to moc dobře víš! Raději zemřu, než abych se k tobě přidal!“ zařval Harry zplna hrdla.
„Jak chceš! AVADA KEDAVRA!“ Harry to již hodnou chvíli čekal. Ale neuhnul, ba naopak. Postavil se proti smrtící kletbě, rozpřáhl paže a čekal na svůj smrtelný ortel. Jakmile do něj kletba narazila, ozval se ohlušující výbuch, který otřásl celým prostranstvím před Bradavickým hradem. A náhle vše utichlo. Prach, který se zvedl při nárazu, se pomalu usazoval.
„JAK???“ zařval Voldemort vyděšeně. Harry stál se zavřenýma očima přesně na tom samém místě, kde předtím. Ruce stálé rozpřažené a hlavu zvrácenou k nebesům. Pomalu spustil ruce a hlavu svěsil na hrudník. Potom pomalu začal hlavu znovu zvedat, ale oči měl stále zavřené. Pak je náhle otevřel. Voldemort zděšeně vyjeknul. V očích měl neskutečný strach. Smrtijedi v obavě padli na kolena a čekali, co se bude dít.
„Ta věštba, Tome. Jeden musí zemřít rukou toho druhého. Ne kouzlem toho druhého! Tak ať se tak stane! PURUS GLADIUS!“ na ta slova se mu v ruce objevil čistě bílý meč. Harry jednal jen podvědomě. Rychle zabodl meč. Voldemort stačil jen překvapeně zamrkat a vydechl naposled.

 Vzpomínky mu nedaly spát. Moc, která se v něm oné noci probudila, mu nedávala spát. Chtěla ven, ale on moc dobře věděl, že ji nemůže pustit. Je až moc velká. Bál se, že by ji nezvládl. Začal tedy běhat. Často v noci ani nemusel spát, síly se mu tak znásobily, že vlastně ani nemohl. Často běhal sem tam i několik hodin v kuse. Nejlepší na tom všem bylo, že již nemusel nosit brýle. Za ty týdny ustavičných nočních marathonů nabralo jeho tělo nové tvary. Ochablé svalstvo, které famfrpál nevyformoval, běh utužil. Teď se sám sobě líbil. A nebyl jediný, kdo si to myslel. Hodně dívek se teď na něj nedívalo už jen jako na Vyvoleného, ale také jako na neobyčejně hezkého chlapce. Vlasy si nechal volně růst, omrzelo jej si je co 14 dní stříhat, takže je teď měl nad lopatky, rozhozené volně po celé délce.Jizva se mu ale neztratila. Byla jím a byla jeho talisman. Pomáhala mu dodnes. Díky ní se rychleji naučil nitrozpyt, a nitrobranu nakonec zvládl sám. Bez Snapea, svého temného učitele, dříve lektvarů a teď Magie.
V Bradavicích, ale i ve světě všeobecně, se toho hodně změnilo. Mezinárodní kouzelnický koncil, který byl svolán po poslední vítězné bitvě, se shodl, že je špatné rozdělovat magii na černou a bílou. Nic není jen černé a bílé, tak proč to dělat u ní. Rozhodl, že se bude učit i černá, ale jen do určité meze. Vždyť každé kouzlo, i z bílé magie, může mít neblahé následky. Tak se z obrany proti černé magii a hodin černé magie stala pouze výuka Magie.

 Harry dnes neměl na běh chuť. Po dlouhé době pocítil chuť k spánku, ale dlouho mu to nevydrželo. Spal jen tři hodiny. O půl třetí se vydal do společenské místnosti, aby si udělal úkoly, které si zde obvykle v tuto dobu dělal. Hodně se proto ve škole zlepšil. Hermiona měla občas co dělat, aby mu stačila. A nejlepší na tom všem bylo, že jej nikdy neviděla se učit. Každé ráno to zaonačil, že zalezl v 7 ráno do postele a počkal, až se ostatní probudí. Nechtěl, aby to někdo věděl.Zapálil vyhasínající oheň v krbu. Sedl si k jednomu stolku a vytáhl pergameny, brky a pár knih z knihovny.
„LUCERNA!“ pozvedl ruku nad stůl. V tu chvíli se nad stolem objevila bílá levitující koule a příjemně osvětlovala pracovní plochu. Harry už na nic nečekal a dal se do práce. Ve čtyři už neměl do čeho píchnout.

„Co se jít proletět?“ ale pohled z okna ho utvrdil o tom, že to není dobrý nápad. Pršelo, a i když to vypadalo, že už ten liják ustává, jeho touhy po létání to stejně přivedlo na bod mrazu.
Zvedl se a portrétem se vydal na procházku hradem. Šel, kam jej nohy vedly. Ale v jedné z chodeb v 5. patře se zarazil. Nebyl sám, kdo nespal. V okně seděla nějaká dívka, soudil podle vlasů. Takové tmavorudé a dlouhé nemohl mít chlapec.
Opatrně se k ní přiblížil, aby zjistil, kdo ona je. Uslyšel tiché zavzlyknutí. A stisk kolem jeho hůlky, kterou okamžitě měl připravenou, povolil. Ona mezitím začala šacovat a prohledávat kapsy, pak vytáhla dvě podivné krabičky. Jednu větší, červeno-bílou a druhou kovově rudou. Z té větší něco vyndala a pak ladným pohybem otevřela tu menší, z níž vyšlehl jasný plamínek, který jí ozářil obličej.

„ONA?? Co ta tu dělá???“ dívka vyfoukla kouř a aniž by se k němu otočila čelem, natáhla k němu ruku s krabičkou cigaret.

„Chceš taky?“

Žádné komentáře