midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter a world of Sealens

9. kapitola

Porrtus memorandum

„Hermiono! Rychle, vem ji pryč Rone! Utečte. Tady to nevypadá dobře. On přichází. Nechci tě vystavovat nebezpečí. On by tě využil proti mně! Rychle!“
„Harry, ne! Prosím, nech mě tu s tebou. Chci být s tebou. Pamatuješ na náš slib? „Staniž se, co se má stát. Smrt nás od sebe neodtrhne? A ty jej hned při první zkoušce chceš porušit? Harry prosím tě, zapřísahám tě. Neodvrhuj mě od sebe.“ Hermioně se koulely po tváři potůčky slz. Harry ji políbil.

„Ne, má lásko. To neudělám. Dobře. Zůstaň tu se mnou, ale jedině když budeš pod neviditelným pláštěm. Na, obleč si ho.“ Hermiona jej políbila a přetáhla si plášť přes hlavu.
„Rone. Příteli. Běž za svou milou a uteč alespoň ty. Zachraňte se. A až budete mít prvního syna, prosím pojmenujte jej po mně.“ Stiskl mu přátelsky rameno. Dívali se sobě do očí a nakonec si rychle stiskli ruce. Na to Ron odběhl pryč. Harry zůstal sám s Hermionou pod neviditelným pláštěm.
„Silencio. Petrificus totalus. Promiň mi, má lásko, ale nemůžu dovolit, aby ses nějak prozradila. Expecto patronum. Teď budou vědět, že jsi poblíž pod neviditelným pláštěm. Kdyby náhodou, tak tě pak najdou, a pomůžou ti před Voldemortem utéci. Jen o to tě prosím. Uteč, kdyby to nevyšlo. Bude tě pronásledovat, ale ty prosím uteč, ano? Miluju tě. A na onom světě, tě kdyžtak budu čekat hned u brány. Miluju tě.“ Harry odkryl Hermionu natolik, aby ji mohl naposledy políbit na čelo a rychle ji opět zakryl.

V tu chvíli se vše bolestivě změnilo.
„Tak co? Máš strach?“ Mluvil Harry drsným hlasem k nějaké ženě. Žena mohla mít asi 35let. Byla krásná, děsivě krásná. Její pleť, spíše hadí kůže, byla stříbřitě černá. Místo očí měla pouze bělma. Neměla na sobě žádné oblečení. Nepotřebovala je. „Konečně se znovu setkáváme, má milá Samaro-Testrál. Takové černé stvoření, jako jsi ty, si zaslouží smrt, co myslíš? Po tom všem. Smrt je pro tebe ten nejmenší trest! Ale neboj. V pekle si ten hořkej kalich vypiješ do dna! Na to vem jed!“ chodil kolem ní Harry. On sám byl na půl přeměněn do své nové podoby. Měl své žluté oči se svislými černými zorničkami a kůži měl zbarvenou do své obvyklé zlatožluté barvy, až na pásky na zádech, rukou a chodidlech, které byly bronzové. Chodili kolem sebe v kruhu. Ona vycenila své perleťové zuby a vytasila své stejně barevné drápy. On udělal to samé, ale jeho drápy byly černé. sem tam zašlehal ocasem, jako opravdový lev v kleci.
„Tak tysss mě našššel, Maguárrre? Šššikovná kočšššiččka! Sssstejně je pozzdě!“ Pochválila jej jedovatě žena-Testrál. Harry se teleportovat za ni a zaťal jí dráp do krku. Samara-Testrál se po něm okamžitě ohnala levačkou, ale on se stihl teleportovat před ni a zaťal jí obě ruce do těla.
„Ta tvoje černá moc obluzovat lidi. Tak s tou je konec. Už nebudeš nikomu škodit, Samaro. Tvůj Pán tě čeká. Pozdravuj ho od mne. Že za ním za chvíli přijdou i další jeho svěřenci.“ Naráz z ní vytrhl obě ruce zalité krví. Samara-Testrál padla na zem mrtvá.…

Další změna.
Tentokrát se Hermiona ocitla jakoby v nějakém podzemním přístavišti, ale po bližším ohledání zjistila, že je to stoka a tam kde stojí, je východ z kanálu.
„Tak co, ty naše kočičko, jak se ti líbí moje nová moc, co? Slyšel jsem, že umíte s tím papouchem divy, ale podle mě to nestojí za nic.“ Harry ležel v nějaké kobce svázaný do kozelce, ve tmě mu žhnuly žluté oči plné bolesti. Najednou ho něco zvedlo za ocas a silou jím to mrštilo proti zdi. Harry se pokoušel teleportovat, ale nemělo to smysl, provazy byly na tento způsob úniku připraveny. Nad Maguárem-Harrym stál cizí muž a šeptal mu do ucha.
„Jak jste obrali o moc mého bratra Damiena, to nebylo hezký. Ne, bylo to moc špatný, na takovou malou bezvýznamnou kočičku. Ne, ne.Špatná kočička. A co se dělá s kočičkami, když zlobí?? Utopit!“ Zařval onen muž. Maguára – Harryho v tu chvíli něco zvedlo do výše, a on se ocitl nad stokou. Najednou kouzlo povolilo a on se v rychlosti pořádně nadechl. Silou dopadl až na dno stoky, ale silný  proud jej táhl pryč.
„Co s ním uděláme, Tůňodave? Mám ho sledovat, kdyby se vynořil?“ Zeptal se jeden s jeho posluhovačů, který měl kolem krku obojek - byl to Pitbull.
„Ne. Je to jen hloupá kočka. I když prý Maguár.“ Uchechtl se Tůňodav.
„Ten už se nevynoří. A i kdyby, což se nestane, tak si příště dobře rozmyslí, jestli se mi bude plést do cesty.“ A rozesmál se svému vtipu nehezkým škodolibým smíchem. Harrymu už pod vodou pomalu docházel vzduch. Voda jej unášela stále dál a dál. Už se mu pomalu zatmívalo před očima, když tu najednou ucítil náraz do něčeho ostrého. To něco mu nařízlo provaz a uvolnilo mu ruku. Rychle se uvolnil z pout a hmátl po tom předmětu. Naštěstí se mu jej v poslední vteřině podařilo zachytit. Z posledních sil začal přeřezávat provazy, kde si jen dosáhl. Ale najednou stoka končila a on se zřítil do prázdnoty. V poslední chvíli letu se mu podařilo vystrčit hlavu z vodopádu a aspoň jednou se pořádně nadechnout. Dopad byl tvrdý.Náraz mu zpřelámal několik žeber a cítil řezavou bolest v pravé paži. Nezbývalo mu nic jiného, než začít pořádně kopat nohama aby se dostal ven, ale proud byl silnější a bolest v celém zmrzačeném těle ho rychle připravovala o síly a vzduch v plicích.
„Tak sakra plav, ty magore!“ Nadával si bezradně Harry-Maguár. Z posledních sil pořádně kopl a vyprostil se z vodopádu. Voda jej už klidně nesla dál. Už  na pokraji sil se teleportovat na Grimmauldovo náměstí 12.

A zase.
Tentokrát se Hermiona ocitla u velmi zraněné dívky. Ležela a snažila se dýchat. Chtěla se posadit, ale zkřivila bolestí obličej a raději toho nechala. Po těle se jí táhla neskutečně dlouhá hluboká rána. Proudem z ní tekla krev. Za těch několik málo sekund, co tam Hermiona stála, se utvořila kolem dívky kaluž krve a velmi rychle se zvětšovala. Dívka měla na sobě vysoké kožené boty, červenou krátkou kostkovanou minisukni ověšenou stříbrnými řetězy a černé tílko těsně pod prsa. V pupíku měla pearcing ve tvaru kraba v plamenech. Náhle se vedle Hermiony maličko zablesklo. Hermiona přivřela oči a vedle ní stanul asi jako větší kočka velký Maguár.„Harry. Ach Maguáre.“ promluvila Dívka sípavě. „Ten hajzl si mě konečně našel. Ale bojovala sem seč sem mohla. Pěkně sem ho popálila, do konce života na mě nezapomene!“ Uchechtla se, ale na to se hned rozkašlala a vyplivla sliny plné krve. Mezi tím už se Harry-Maguár stačil přeměnit do své původní lidské podoby a z malého měšce, který měl pověšený kolem krku, vytáhl kalhoty („Á, tohle musí být bezedný váček.“ Pomyslela Hermiona) a rychle si je oblékl. Pak vytáhl hůlku a nějaké obvazy, lektvary, bylinky, nůž a další potřeby, o kterých si myslel, že budou potřeba. Jednal jak nejrychleji mohl. Ale dívka se jen nad jeho jednáním smutně usmála. „Nic z toho už nebude potřeba. Je moc pozdě, Veliteli. Víš stejně dobře jako já, že rána šla moc hluboko. Poranila životně důležité orgány. Nepřežiju to. Ani Melenis by mi teď nepomohla.“
„Anno, Aničko. To neříkej. Nemluv, odpočívej. Ještě tě dám dohromady. Přemístíme se do nemocnice. Uzdravíš se. Vždyť si nejlepší z Ohňových krabů, co znám. Jsi v nejlepší Lovecké skupině. Ty nemůžeš zemřít. Ne, prosím!“ Koulely se z očí mladíkovi, ne o málo mladšímu než byla dívka, slzy jako hrách.
„Ne, Harry. Je moc pozdě.“ Pohladila dívka Harryho po tváří rukou zamazanou od krve. Harry si toho všiml, ale nechal to být. Místo toho ji stiskl a držel co nejpevněji. Cítil jak dívčina ruka pomalu chladne.

„Harry, jako veliteli naší jednotky, a jako mému nejlepšímu příteli ti musím ještě něco rychle předat. Je to jedna vzpomínka, která ti ještě něco o mě řekne. Nejsem na ni pyšná, ale slíbila jsem, že ti ji jednou ukážu. Je to z dob, kdy jsi mě potkal v Karmessal-Dallu. Lenny ti to kdyžtak dovypráví. Slíbil mi, že ti to neřekne. Nemlať ho za to. Vím že stejně budeš, ale on je v tom nevinně. A…a…“Anna-Ohňový krab zakašlala a vydechla naposled. Harry obejmul její tělo, z kterého rychle vyprchalo poslední teplo. Po Harryho hrudníku stékala krev s Anniny rány, ale on si toho opět nevšímal.
„Aničko. Sluníčko moje. Všechno jsem ti odpustil. Vím, žes to nebyla ty, kdo mě zradil. Vím to. Zjistil jsem to hned, jakmile ses přemístila pryč. Nechala jsi tam omylem dopis od Karneola.“ Šeptal Harry mrtvé dívce do ucha, jako by se jí chtěl vyzpovídat. Z očí mu tekly proudem slzy. Vzal její chladné tělo do náruče a teleportovat se s ní na ústředí Sealenů.

Hermiona  jen vzdychla. Do hlavy se jí vrátily její vzpomínky.
„Ahoj, ty naše malá mudlovská šmejdko.“ Hermiona se pomalu probouzela z bezvědomí. Všechno bylo tak zvláštně rozostřené. Jizva na Macnairově tváři se Hermioně vryla hluboko do paměti. 9,87centimetru dlouhá a řez byl 5 milimetrů hluboký. Sama nevěděla, odkud to ví, ale věděla to. Rozeznávala i jednotlivé složky jeho cigaret. Z jeho oblečení byl cítit vřes, který rostl jen na jediném místě.
„Proč jsme v Chroptící chýši?“ Zeptala se znenadání. Macnair zbledl. Vyťal ji políček.
„Kdo ti, kurva, řekl, že jsme v Bradavicích, šmejdko jedna potterovská, he? Tak kdo to byl?“ Řval na ni. A hledal odpověď v její tváři.
„Vřes.Někde ses v něm asi vyválel. Přímo z tebe čpí, ty jeden motáku.“ Odpověděla mu drze Hermiona a plivla mu do tváře.
„Tak za tuhle drzost zaplatíš. A víš, že já jen tak neodpouštím.“ Chytl ji za vlasy a smýkl s ní o zeď. Hermiona v tom šeru rozeznávala všechny zvuky. Dokonce cítila i pach z kuchyně, ale velmi slabě. Spárami vál ledový průvan, který dříve necítila. Hermiona se otočila čelem od zdi. Macnair stál nad ní a nebezpečně se culil.
„Tak zlatíčko, za neposlušnost se platí. Zaplatíš za to, co nám udělal ten tvůj, co se sním kurvíš. Moc dobře vím, že ten tvůj přiblblej snoubenec je v trapu. Vylekal se, když jsme mu pár jeho kamarádíčků oddělali no a s pár kamarádkami si zašpásovali, že? Zdrhal, až se mu za patama kouřilo.Až se mi dostane pod ruku, zbude z tebe jen suchá kost.“ Smál se.
„Mýlíš se, ty starej chudáku. On se vás pár padavek nebojí. Copak ty sám si nebyl jeden z prvních, co z boje utekli? Moc dobře si tě pamatuju. To sem byla já, o co si tenkrát zakopl a udělal sis tu jizvu na tváři. Dobře ti tak, zbabělče. Harry se vrátí. A boj se. Jeho pomsta bude oproti té mé strašná.“
„Mlč, ty děvko!“ Zařval Smrtijed. Ale Hermiona v jeho hlase zaslechla i strach.

„Máš strach, viď?“ Ušklíbla se Hermiona a přistoupila k němu. „A máš taky proč!“
„Drž hubu, povídám. Crucio.“ Hermiona se zřítila na podlahu, ale nevydala ze sebe ani hlásku. Jen s sebou bolestně škubala, ale mlčela a dívala se s opovržením na Macnaira.
„Jednou za všechna ta příkoří zaplatíš.“ Zašeptala Hermiona do ticha, když ji konečně nechal na pokoji a odcházel. Zastavil se ještě ve dveřích.
„Tak to se ještě uvidí. Sectusempra.“

 „Harry, Brácho, ta holka má schopnost portus memorandum. Asi by ses jí neměl dotýkat.“ Přemítal nahlas Lenny, když ji Harry přenášel do jeho ložnice.
„Pravda Pastelníčku. Hermiona prosila, abychom zavolali Molly Weasleyovou. Byl bys tak hodnej a zaletěl pro ni? Vím, že by bylo rychlejší, kdybych se tam teleportovat já, ale nemůžu jít. Sem přece jen lepší v léčení než ty. Prosím.Víš kde bydlí, že ano? Ukazoval jsem ti to ve vzpomínkách na hodinách telepatie, vzpomínáš? Asi nebude chtít odejít bez Gierma, to je můj syn. Tak jí pověz, kde jsme a zůstaň prosím u něj. Já to Melenis vysvětlím, a kdyžtak ji pošlu za tebou. Tak leť.“ Na ta slova se Lenny přeměnil na pastelníčka a vyletěl oknem ven. Harry se díval na Hermionu, která sebou na posteli házela s jedné strany na druhou.
„V těch tmavě zelených peřinách vypadá jako luční víla. “ Problesklo mu hlavou.

Žádné komentáře