midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter a world of Sealens

8.kapitola

Mami, tohle je můj tatínek!

„Gimmy? Zlatíčko. Maminka už je zpět. Gimmy??“ Hermiona poplašeně vtrhla do kuchyně. Giermo seděl ještě pořád u stolu. Zbytku večeře se nedotkl.
„Giermo?Zlatíčko. Maminka už je tady. Proč jsi nedojedl večeři, jak jsem ti nařídila?“ Zeptala se Hermiona vyděšeně.Klekla si k jeho židli a pohladila jej po hlavě. Giermo se na ni pomalu zadíval. V tu chvíli si Hermiona všimla, že si do té doby prohlížel onen zlatý Galeon, na kterém dosud byl nápis :“Přijď sem, kde smutek mnohých sídlí! 12              
„Maminko. On se vrátil, že?“ zeptal se pomalu Giermo.
„Kdo se měl vrátit?“
„Tatínek!“ Hermiona oněměle naprázdno polkla.
„Jak jsi na to přišel?“ vykoktala
„Nevím. Spíš jako by mi to něco napovídalo.“
„Máš pravdu. Tenhle pocit mě držel celé ty roky při smyslech. Asi máš pravdu. Jde to poznat, když někoho miluješ, tak to v sobě cítíš. Jestli je v pořádku, nebo ne.“ Usmála se Hermiona a Giermo ji objal. Hermiona si ho k sobě víc přivinula. Najednou galeon opět modře zazářil. Tentokrát se na něm objevil nápis. Kde jste? Přijedu za vámi. Hermiona se podívala na Gimmyho a zeptala se:
„Chtěl bys vidět tátu?“On se na to jen šťastně usmál a přikývnul. Hermiona se taky usmála a vzala hůlku a poklepala na minci a na ní se objevil nápis Doupě.Na to se před domem začali ozývat kroky k domu. Giermo okamžitě vystartoval z kuchyně za zvuky. Hermiona si unaveně povzdychla.  Pomalu se zvedla a vyšla za ním.Na dvoře stál Harry v tmavě zeleném cestovním plášti. Pod ním měl černou halenu a kožené kalhoty. Giermo stál na dva kroky od něj. Oba se sobě dívali do očí. Najednou si Harry klekl a rozpřáhl paže. Giermo jako by na toto čekal a skočil Harrymu kolem krku. Harry si stoupl s Giermem v náruči a  po tvářích mu stékala slza štěstí.
„Synku můj.“ Šeptal Harry Gimmymu do ucha. Pevně se objímali.Hermioně se rozbušilo srdce. Kouzlo tohoto okamžiku ji ochromilo. Vyhrkly ji slzy.

Oba dva. Oba spolu. Tak dlouho jsme na něj s Gimmym čekali.A teď je tady.

Harry položil Gierma na zem , ale stále jej držel za ruku. Giermo se tvářil nanejvýš hrdě.
„Maminko, tohle je můj tatínek!“ Oznámil Gimmy Hermioně, když k ní ruku v ruce došli.
„Ano, zlatíčko. Tohle je tvůj tatínek.“ Usmála se Hermiona a vzala Gimmyho do náruče.-„ Ale ty teď ,můj malý princi, musíš jít spát.“ Dodala nekompromisně
„Mami. Prosím ještě ne! Vždyť tatínek…“ Snažil se to ukecat.
„Neboj Gimmy. Já tu budu i zítra. Tedy, pokud mě tu tvoje maminka nechá přes noc… Stejně si máme co vyprávět.“ Mrkl na ni Harry psím pohledem.

 Hermiona-Zajímavé. Ten ukecávací pohled umějí oba dva úplně stejně.
Gimmy-tatínek umí lepší ukecávací pohled než já, to abych se ho rychle taky rychle naučil.

Hermiona si dobře všimla, jak Gimmy zkoumá Harryho psí pohled.
„Nemyslím si, že po 7 letech, kdy jsi nás neviděl, by nebylo vhodné aby si u nás spal. Pokud vím, tak máš kde hlavu složit. Tak nevidím důvod abys tu přespával.“
„Jak myslíš. Jen žes to na Gramauldově náměstí viděla sama. Musí se to tam nejdřív opravit aby se tam mohlo bydlet, natož přespávat.“
„Dobře. Klíčky od našeho bývalého domu mám nahoře. Občas ten dům pronajímám, takže je v perfektním stavu.“ Usmála se mrazivě Hermiona. S touhle variantou Harry nepočítal. „Děkuju. Je to výborný nápad.“
„A teď ty, zlatíčko, honem do koupelny a do postele. A ty-mrkla na Harryho- v kuchyni je zbytek večeře, klidně si ji ohřej a najez se. Myslím, žes dlouho nejedl.“

Mezitím, co se Hermiona starala o Gimmyho se Harry procházel po domě. Všiml si, že rekonstrukce jej jednak hodně změnila zvenčí, ale o to víc vevnitř. Kuchyně byla prostornější a nově moderněji zařízená, propojená  s obývákem, z kterého byl nádherný pohled prosklenými dveřmi do zahrady. Pod schodištěm, které vévodilo celému obývacímu pokoji, byla nová sedačka se spoustou polštářů a polštářků nejspíše Mollyny výroby. Celé to všechno bylo sladěno do příjemných světle žlutých barev. Harry se pomalu přesunul ke sporáku, na němž dosud sídlily hrnce s nesnědenou večeří. Mávl hůlkou pod hrnci a ihned pod nimi vzplanul oheň. Za chvíli byl celý pokoj provoněn omamnou vůní pečeného kuřete se zeleninou. V hrnci to začalo pěkně praskat-večeře byla ohřátá. S nečekanou chutí se pustil do jídla. Najednou to v krbu zapraskalo. Ohlédl se.
„Harry?“ Zeptala se paní domu.
„Paní Weasleyová!“
„Ach. Drahoušku Harry. Tak ráda tě vidím. Jsi v pořádku? Tolik let. Kde jsi byl? Co jsi dělal?“
„To by mě také zajímalo.“ Odpověděla Hermiona, která právě scházela ze schodů.
„Ahoj Molly. Jak bylo?? Gimmy už spí. Nechala jsem mu rozsvícenou lampičku. A nelekni se. Vypustil tu zlatonku a já ji nedokázala chytit…a…“Chtěla Hermiona říct, ale…
„Zlatonku? Jakou zlatonku?“ Zeptal se znenadání Harry.
„Totiž, Harry, Giermo je celý po tobě. Taky má famfrpál v krvi. Létá na dětském koště jako by se na něm narodil. A dneska mu Hermiona koupila zlatonku a hned jak ji vypustil, tak ji dokázal chytit. Je moc šikovný a jednou z něj bude skvělý chytač.“ Rozplývala se Molly štěstím bez sebe, že mohla Harrymu vyprávěl, jakého že má šikovného syna.
„Opravdu?“ Zeptal se potěšeně Harry.
„Ano je.“ Řekla úsečně Hermiona. Molly se dívala z jednoho na druhého a chytře pochopila, že by se měla dát na ústup.
„Přeju dobrou noc. Hermiono. Ještě zkontroluju Gierma, takže se můžeš zdržet jak chceš. A prosím tě. Dej si pozor. Však víš na co myslím“ Hermiona kývla na srozuměnou a mile se na ni usmála. Pohledem ji vyprovázela až kam její oko dohlédlo, ale jakmile se zpět otočila na Harryho pohled jí ztvrdl.
„Teď máš čas mi všechno vysvětlit. Ale máš jen jeden pokus. Teď už se nenechám oblbnout. Už ne. Já už nejednám jen sama za sebe. Už nejsem TA naivní Hermiona, která ti vše slíbí a splní. Už ne.“
„Než  začnu mám ještě jeden dotaz, můžu?“
„Podle toho jaký.“
„Proč si mi dnes pomohla?“
„To jsem tě měla nechat vykrvácet? Tebe? Vyvoleného? Zabili by mě.“ Na tváři se jí při tom objevil ironický úškleb.
„Aha.To vše vysvětluje.“ Usmál se vševědoucně Harry.
„Jestli můžu prosit přemístili bychom se na Ústředí. Mám tam všechny věci. Možná ti pomůže pár věcí pochopit, když si něco prohlédneš. A jsou tam i moji přátelé.“
„Přátelé?? Nikoho jsem tam neviděla! To proto, že tam do teď nebyli.“
„Už jsou tam. Vím to.“ Usmál se a vzal ji za ruku a v tu chvíli stáli před Ústředím.
 „Jak jsi to udělal? Tak tiše a bezbolestně?“ Divila se Hermiona a vstoupila dovnitř, Harry ji galantně nabídl dveře.
„Jak? Umím i lepší věci. Jen ti to ukážu až vevnitř. Nejprve, mě ale počkej v obývacím pokoji a pokud to lze, tak si udělej pohodlí.“ Zakřenil se Harry a pokynul jí rukou směrem k obýváku. Hermiona se na nic neptala jen udiveně vstoupila do obývacího pokoje. Dlouho tu nebyla  před očima se jí rodily jako živé spousty vzpomínek. Bylo to jaké nějaké Déja vu.Kolem se pohybovali živé vzpomínky. Viděla sebe samu jak stojí se sprejem proti běhnicím v ruce a starou utěrkou místo roušky, jak s ostatními odběhnicovávají staré závěsy. Vzpomněla si, jak pozorovala dvojčata, jak kradou běhnice i běhničí vajíčka na své záškolácké pamlsky. Musela se smát. Oni dva. Nikdo ji tak nedokázal spolehlivě rozesmát. Sice vždy navenek dělala, že s tím absolutně nesouhlasí, ale v jádru je velmi podporovala.
Porrtus memorandum. Dobrej úlovek, Maguáre. Něco takového se nevidí každý den.“ Hermiona se leknutím otočila. Na prahu obývacího pokoje stál Harry s pusou dokořán a muž, který mu byl téměř identicky podobný až na to, že měl oříškové oči, které občas házely duhový odlesk, a krátké zrzavé vlasy. Kolem krku měl jakoby vytetovaný duhově barevný pásek.
„Tohle není úlovek, Pastelníčku, tohle je matka mého syna, ta o níž jsem ti vyprávěl. Dívka mého srdce, Hermiona Grangerová.“
„Zdravím, Hermiono, konečně se poz…POČKAT!  Já jsem strejda, a ty mi nic neřekneš? Po 7letech, co o sobě víme? No, brácha!“ Čertil se ten druhý.
„Brzdi, brácho! Já se to dověděl asi před půl hodinou! Tadyhle Mia mi to vmetla do tváře, když mě ošetřovala. Mimochodem, je citlivější
při nápravě kostínež ty , ale dej si na ni pozor, je to pěkná zmijka klouzavá, tahle Hermiona. Řekne ti, že to udělá na tři a v klidu to sfoukne na dva!“ Řehnil se Harry
„Jo přesně takové, které ty preferuješ, viď?“ Bavili se ti dva a ani jim nevadilo, že žena, o které hovoří, stojí ani ne 3kroky od nich.
„Tak počkat - počkat pánové. Ty máš bratra?" Podívala se na Harryho překvapeně.
Ale to je teď jedno…Já nevím o jakém úlovku to tu mluvíte a taky nejsem žádná ZMIJKA KLOUZAVÁ! A navíc,....“ Procedila Hermiona skrze zuby. V tu chvíli se jí zatmělo před očima. Začalo ji brnět na spáncích. Harry i ten druhý okamžitě zaznamenali, že je něco s Hermionou v nepořádku. Harry rychle přiskočil a zachytil ji do náruče dřív než se jí podlomila kolena.
„Molly. Rychle.“ A omdlela. V hlavě se jí začali rodit zlé vzpomínky, ale ne ty její.

Žádné komentáře