midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter a world of Sealens

8. kapitola

 Nákupy

Nakonec to dopadlo asi takhle.
Po sprše, která pro Gimmyho znamenalo vydrhnutí od hlavy až k patě, následovalo převlečení do jeho neoblíbeného trička, které mu podle jeho maminky moc slušelo, ale pro něj to byl úmor. Smutně sešel do jídelny. Sedl si ke stolu a začal žužlat vanilkové sušenky, které ze stolu mizely jako nějakým kouzlem. Se odletaxovali na Příčnou a nakoupili vše, co bude potřebovat ve škole. Nakonec zalezli i do famfrpálových potřeb.
„Giermo…chtěla jsem ti udělat radost a tak si smíš něco vybrat, ale nové koště prosím už ne. Stačí ti to cos dostal od babičky Molly. Giermovi zazářili očka a dal se do prohlížení famfrpálových potřeb.
„Je to dobrý nápad, něco mu kupovat?? Však víš, že v jeho rukou to může mít neskonalé následky!“ Děsil naoko Draco Hemionu, ta ho za to plácla přes rameno a šla se podívat po Gimmym.
„Tak co sis vybral Gimmy?“ Ptala se Hermiona, když potkala Gierma před vitrínou se zlatonkami.
„Chtěl bych zlatonku mami. Tu malinkou. Vidíš…tam, TA úplně v zadu, “ rozčiloval se chlapec, když ji Hermiona nemohla najít.
„TA?? Ta je ale opravdu malinká.“
„Přejete si? Hermiono! Tebe bych tu vážně nečekala! Jak se daří! A tohle je Gimmy??
Pane jo, ta podoba!“ Vychrlila ze sebe prodavačka takovou rychlostí, že Gimmy jen otevřel pusu dokořán a  vstřebával ty informace.
„Angelino! No páni, ahoj! Tebe jsem už taky dlouho neviděla. Jak to, že nehraješ? Myslela
jsem, že jsi u Monstroseských strak, co děláš tady v obchodě? “ Objímala se Hermiona s dávnou spolužačkou z Nebelvíru.
„Ve volnu pomáhám tatínkovi v obchodě. Patří naší rodině už asi po 7 generací a musím se prý zaučovat. Přijď se někdy podívat na zápas i s Giermem. Chtěl bys Gimmy?“
„Vy - vy jste Angelina Jonsonová?? Jedna ze tří nejlepších střelkyň Anglie a Irska??" Ptal se Giermo s ústy dokořán.
„Když to tak říkáš, tak bych tomu i uvěřila!" Smála se.

„Tak platí Mio. Zítra hrajeme s Caerphillskými katapulty. To bude zas podívaná.A helemese, kdo k nám to přichází! Sám velký pan Malfoy!“ Zaškaredila se Angelina.

„Ale no tak Angelino! Je to už dávno, co jsem tě provokoval. Odpusť, choval jsem se jako blbec. To víš. Výchova mého otce kdysi nesla ovoce. Ale díky Bohu, jsem to včas pochopil, že vše není jen otázkou čisté krve. Prosím o prominutí mého chování na škole. Byl jsem bláhový. Byl bych rád, kdyby si mi odpustila, ale chápu, že některé věci jen tak odpustit nelze. Ale přesto…Odpustíš mi? Zeptal se přímo Draco s napřaženou dlaní. Angelina si jej nejdříve podezřívavě prohlížela, ale když neobjevila náznak jakéhokoliv podvodu váhavě jeho ruku stiskla, ale Draco ji pozvedl k ústům a galantně ji políbil.
„Děkuji, že jsi mi odpustila. Mnoho lidí to neudělalo, po tom, jak se choval můj otecza Voldemorta. Nechceš někdy zajít na večeři na usmířenou?“
„No..“ zakoktala se mírně zardělá Angelina „Proč vlastně ne…? Dám ti vědět až budu mít trochu klidnější období, platí?“
„Platí.“ Usmál se Draco svým nejneodolatelnějším pohledem.
Gimmy se jen culil a Hermiona na Draca hleděla s otevřenou pusou.
Odkdy Draco balí holky jako je Angelina???"
„..A, promiň Gimmy, cože si to chtěl???“ probudila se Angelina z transu, do kterého ji uvrhl Dracův neodolatelný pohled v očích. Gimmy se culil a mrkl na Draka. Hermiona si všimla Giermova zdviženého palce a mírně se jí zvlnili koutky, ale jen tak, aby si toho nikdo nevšiml.
„No chtěl jsem tu malinkou zlatonku, že, mami?“ zeptal se Giermo na souhlas své matky, aby vše rychle zakryl.
„Ano tu malou úplně vzadu.“ souhlasila Hermiona. Nedala na sobě nic znát. Angelina vzala speciální kleště a vytáhla zlatonku z vitríny přímo do Gimmyho natažené dlaně.
„Teto Angelino?? (Angelina se pousmála nad oslovením „teto Angelino“) Proč si ji vytahovala těmi kleštěmi???“ Zeptal se Giermo zvídavě.
„Víš, Gimmy, každá zlatonka si pamatuje, kdo se jí jako první dotknul, a dokáže vždy najít svého majitele. Takže, i kdyby ti uletěla, o čemž pochybuji, jak jsem znala tvého tatínka, tak se k tobě zase určitě po čase vrátí.“ Odvětila s úsměvem a pohladila jej po hlavě.
„Takže se mi neztratí??? To je fajn.“ Odpověděl s radostí maličký. Hermiona mu dala do ruky váček s penězi, a on odběhl zaplatit. Hermiona si všimla Angeličina pohledu.
„Angee? Děje se něco??“
„Ne, jen mi připomíná Harryho, ale to ty sama jistě víš. Je mu tak moc podobný, ale vlasy má střapaté po tobě, i když černé jako on.“ Usmála se smutně Angelina.
„Ach Angelino. Děkuju. Občas se musím sama napomínat, abych mu neřekla Harry.“ Smála se Hermiona, ale Angelina i Draco v jejím hlase cítili osten žalu. Ale nedávali to na sobě znát. Jen si vyměnili ustarané pohledy.
„No asi bychom už měli jít. Molly na nás jistě již čeká u Fortescua, na zmrzlinu. Měj se hezky Angelino. Uvidíme se zítra na famfrpále. Přece to Gimmymu nezkazím. Nějak to přežiju.“ Usmála se Hermiona. Objala na rozloučenou Angelinu, a spolu s Dracem odešli k stále ještě platícímu Gimmymu.
„Ta zlatonka má cenu šestnáct srpců, a ty ji chceš za pět?? Nikdy!“ Rozčiloval se obchodník.
„Tak za osm, ale víc už vám nedám.“ Zkoušel to na něj Gimmy. Po těchto slovech si obchodník jen tiše zasténal, vzal od Gimmyho peníze a popohnal ho ke dveřím.
„Mám takový dojem, že Gimmy nepůjde do Nebelvíru.“ Uchechtl se Draco a Hermiona se na něj nechápavě podívala.
„C-c-cože?? P-proč??“Hermiona to stále ještě nepochopila.
„No podle toho jak snadno převezl toho prodavače?? U nás ve Zmiozelu tohle bylo prvním předpokladem na úspěch.“ Culil se Draco
„Jak to myslíš? To jakože jestli chceš do Zmijozelu musíš umět oblafnout nějakého senilního prodavače? Už se nedivím, že ve Zmijozelu bylo plno takových …“ nažhavovala se Hermiona. Bránila své dítě jako lvice. Draco vycítil, že to špatně vyložil a okamžitě se dával na ústup.
„Mionko, snažil se, tím sem chtěl říct, že má schopnosti náležející Zmijozelovi, ale jen Moudrý klobouk nad ním může vyřknout soud, kam doopravdy patří! A co si chtěla říct? Takový co? Mionko?“
„Dobře.“ Uklidňovala se Hermiona, „ Nic. Nic jsem nechtěla říct.A už mi neříkej Mionko!“ Zavrčela ještě naoko naštvaně. Draco se jen zářivě usmál a zasalutoval.
„Šašku.“ Smála se Hermiona a pleskla ho přes rameno.
„A teď mi pověz, co to mělo s Angelinou znamenat. Kdes nechal Kamilu??“
„Nic to neznamenalo…“ vytáčel se Draco, „jen jsem chtěl ukázat Gimmymu, jak se balí holko, no.“
„Jo tak. Jak se balí holky, jo? Tak to ti nevěřím. A teď mi řekni, kdes nechal tu svoji luční květinku.“ Vyzvídala neústupně Hermiona
„Luční květinku?“ Chechtal se Draco. „Docela výstižné. Když jsem jí dával košem, tak se rozhodně jako, jak ty říkáš, “luční květinka“ nechovala.“ smál se Draco.
„Prosím tě, cos jí řekl?“ hrozila se Hermiona.
„Nic. Jen že být dobrá v posteli rozhodně nestačí na mou manželku.“ Dělal jako nic Draco.
„Propánajána, Draco, chovej se trochu tiše.“ Hermiona kývla k chlapci, jež ťapal před nimi. Tvářil se jakoby nic, ale Hermiona i Draco věděli svoje… Hermiona dobře věděla, že scanuje vše, co si mezi sebou říkají. Hermiona se podívala na Draca a oba pokývali hlavou, na srozuměnou, že si oba myslí totéž.
Hermiona šeptem pokračovala. „Draco, to neumíš být i trochu taktní, tohle říct holce, tak si v životě žádnou nenajdeš. A co to teda mělo znamenat s tou Angelinou? Doteď tě zajímala jen křehká stvoření, tak co v tom je?“ Dorážela Hermiona šeptem na Draca.
„Dobře, když to musí být…Angelina se mi líbila už od Bradavic. Chtěl jsem vědět...no, jestli si ten večer ještě pamatuje, protože já ano.“ Řekl Draco stejně šeptem. Hermiona si jej zkoumavě prohlížela a nakonec se usmála.
„A co se mezi vámi stalo?“
„No jednou jsem na ni narazil, jak plakala v jedné chodbě. Byla tam sama. No tak jsem k ní přišel a dal jí kapesník. No, sice ho přijala, ale plakala pořád dál. Tak jsem ji vzal do náruče, a ona se po čase uklidnila. Sem jí pak vyčaroval kytku a chtěl odejít. Jenže ona mě zastavila a políbila mě. Tedy…hmmm...“ odkašlal si, „ten polibek si pamatuju dodnes.“ usmál se jakoby se za to trochu styděl. Ale Hermiona v tom cítila i podtext silného prožitku.
„Zmijozelský princátko si brousí zuby na odvážnou Nebelvířanku, kdo z koho, jo?.“ Culila se Hermiona.
„Tentokrát to bude jen jedna večeře uvidíš.“ Sliboval Draco.
„Tak to se ještě uvidí. My z Nebelvíru dokážeme být neodolatelní a rychle lezeme pod kůži.“

Žádné komentáře