midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter a world of Sealens

7. kapitola

 Comeback

Hermiona se s prásknutím objevila na Gimmauldově náměstí. Nikde nikdo. Tiše a rychle si oblékla neviditelný plášť a vydala se povědomým směrem. Zastavila se mezi domy číslo 11. a 13. Domy už nevypadali tak prázdně a opuštěně. V domě č. 11se svítilo a v okně bylo vidět modré světlo od televizní obrazovky a na oknech domu č. 13 byly muškáty.

Hermiona si v duchu přehrála známou adresu. Grimmauldovo náměstí 12. sídlo bývalého fénixova řádu. Najednou se mezi domy 11. a 13. začaly objevovat dveře s klepadlem ve tvaru lva a po něm i zbytek domu. Oprýskaná okna a zrezavělý okap poukazoval na to, že dům už dlouho nikdo neopatroval. Hermiona vykročila k domu a vytáhla si hůlku.

Staniž se, co se má stát. Smrt nás od sebe neodtrhne.“

A poklepala na kliku od dveří. Klika červeně zazářila a dveře se otevřely. Hermiona pomalu vkročila dovnitř. S připravenou hůlkou rychle prošla kuchyní i obývacím pokojem, když tu najednou uslyšela někde z horních pokojů tiché zasténání. Potichu jako myška se vydala nahoru. Dlouho v tomto domě nebyla.vyšla do prvního patra. V prvním ani v druhém pokoji nikdo nebyl. „Zbývá už jen koupelna a malý pokojík až úplně vzadu.“Řekla si. Došla ke dveřím koupelny, odkud se začal linout zvuk tekoucí vody..Kopnutím dveře otevřela. Zevnitř se ozvala rána a  bolestivé zaúpění.
„Sakra Hermiono. Vždyť víš, že by tu nikdo jiný nebyl, tak proč sis neušetřila ten vpád na mě?“ Sbíral se Harry ze zrcadla, na které ho odmrštilo prudké kopnutí do dveří, o které se asi předtím opíral, hledě na krvavé skvrny, které tam zanechal. Mimo Harryho bylo v koupelničce ještě plno lahviček s různobarevnými lektvary.
„Harry. Proboha. Cos to se sebou dělal??“ Zděsila se Hermiona. V šoku se zapomněla zlobit, za to, jak mile ji přivítal. Harry měl všude po těle krvavé šrámy. Některé, jak se zdálo, byly už i starší, ale z některých dosud ještě proudily potůčky krve.  Harry vypadal jako by se z někým pořádně popral. Ruka mu visela ochabl vedle těla. Podle podivných vyboulenin na hrudníku (byl do půl těla nahý) měl i pár zlomených žeber. Celkově, jak si stačila Hermiona přes ta zranění všimnout, hodně se změnil. Nevěděla, jestli to bylo tím, že měl pásku přes levé oko, nebo tím, že si nechal narůst bradku a vlasy měl po lopatky, a nebo prostě tím, že jednak vyrostl, byl teď o hlavu vyšší než Hermiona, která měla úctyhodných 182cm, nebo tím, že vyspěl v dospělého muže. Harry se uchechtl.
„Budeš si mě dlouho prohlížet jako svatý obrázek nebo mi pomůžeš?? Tu ruku si nenarovnám sám. Sice dokážu kouzlit i levačkou, ale do ozdravných kouzel bych se s ní raději nepokoušel….“ Nestačil doříct Harry, když mu hermiona na štvaně skočila do řeči.
To sis mě prostě jen zavolal jako výpomoc? Sedm let o tobě ani zmínka a ty si mě zavoláš na pomoc jako služku“ Urazila se a chtěla odejít, ale Harry ji chytil za loket. Otočil ji čelem k sobě a prudce ji políbil.
„Ne lásko. Chtěl jsem vědět. Jestli si zadaná, protože je čas abych si tě konečně vzal, a jak vidím, tak zadaná nejsi.“  Culil se sebevědomě Harry. Hermiona ochromená tím sledem věcí se zapomněla bránit.
„Jak si to poznal? To je na mně tak vidět, že jsem stará panna?“Nestačila se zarazit Hermiona, a tak si zakryla zděšeně ústa dlaní a prudce zčervenala
„Drahá, -usmál se Harry nebezpečným úsměvem, nad Hermioniným rumněncem- Tak, co já si pamatuju, stará panna rozhodně nejsi, sám jsem se o tom přesvědčil. Ne, poznal jsem to podle toho, jak si mě políbila a taky podle toho, že nemáš na levém prsteníčku žádný prstýnek.“  Řekl Harry a začal si otírat nově vzniklé potůčky krve a sem tam syknul bolestí, jak si pohnul se zlomenou rukou.
„Tak a teď, když jsme se tak bouřlivě přivítali, byla by jsi tak neskonale laskavá a ustoupila o kousek, abychom mohli začít narovnávat tu paži. Jo a uveď na sebe Sevelissimo. Lenny, minule málem přišel o sluch, tak ti to preventivně říkám dopředu. Prý dokážu hrozně řvát.“ Hermiona se jen na něj vyděšeně podívala, ale kývla.
„Tak na tři, ano??Sevelissimo“ Hermiona Vzala jeho paži a připravila se. Harry bolestivě křivil tvář. Hermiona kývla …jedna ..kývla podruhé..dva. Třetího kývnutí hlavou se Harry nedočkal. Místo toho zařval bolestí. Vyhrkly mu i slzy. Oddechoval jako raněné zvíře a podíval se na Hermionu a mávl hůlkou.
„Proč si mi tedy říkala na tři, když jsi to sfoukla na podruhé??“ Vrčel Harry a lil do sebe obsah tří lahviček za ráz.
„Aby ses nemusel stresovat dlouho. -Usmála se škodolibě -Harry. Víš, že lektvary se nemají míchat s Alkoholem!“ Řekla Hermiona svým, typickým svatouškovským hlasem (který, jak si náhle uvědomila, nepoužila od doby, co s Harrym začala chodit), když si všimla, že 2 lahvičky ze tří mají jantarově žlutou barvu.
„Hermionko. Možná to nevíš, ale některé lektvary se s obsahem alkoholu v tom správném poměru znásobují svůj účinek. To se ve školních knížkách nedovíš“.Usmál se Harry, ale Hermiona v jeho hlase cítila i podivný osten zármutku. Nekomentovala to, a začala opisovat před Harryho žebry podivné obrazce.
„Žebra už jsou pořádku. Ještě nějaká přání?“
„Byla bys tak laskavá a pomohla mi odepnout pásek??. Sice zanedlouho, počítám tak do pěti minut, už bude ta ruka po tom Kostirostu v pořádku, ale myslím že mám natrhlý sval na levém stehně. Poznám to jedině jestli tam není modřina. Musel bych si na tu trhlinu vzít ještě jeden lektvar, před tady těmi čtyřmi.“Mávl za sebe na zmiňovanou čtveřici zářivých lektvarů. Hermiona si povzdechla a začala se potýkat s páskem u kalhot. „Teda praxi, jak vidím, jsi neztratila!“ Nezapomněl si rýpnout Harry,když byl pásek v mžiku odepnutý. V tu ránu kalhoty proklatě nízko k pasu. Hermiona v tu chvíli už žhnula jak v jednom ohni.

„No a co, Tak nenosím spodky, no! Tak se otoč a já si dám kolem pasu ručník, ty stydlivko!“ Smál se Harry na Hermionin ruměnec ve tváři. Hermiona se jako na povel otočila a Harry hned na to zahuhlal, že už se může otočit. Před Hermionou stál Harry Potter s ručníkem kolem pasu, ale jinak jak ho Pán Bůh stvořil. Harry ukázal Hermioně na příslušné lahvičky a Hermiona mu začala čistit rány. Mezi tím měla možnost si pořádně zblízka prohlédnout Harryho břišní svalstvo a hrudník. Po těle měl mnoho jizev a jizviček. Sem tam nějaká vypadal jako po říznutí nožem, sem tam jako po nějaké kletbě.  Harrymu se mezitím už stoprocentně vyléčila pravá ruka, takže se začal starat o doopravdy natrhlý sval na stehně. Hermiona už skončila a už ji čekal jen vyčistit řeznou, ale nepříliž hlubokou ránu na zádech. Jakmile se k ní Harry otočil zády Hermiona zůstala oněměle stát. Harry měl po celých zádech vytetované jakési podivné zvíře. Hermiona začala bříškem ukazováčku přejíždět přes tetování. Bylo to nějaké zvíře. Mělo zlatohnědou barvu, místy skoro až do bronzova. Harry se pod jejím dotykem nahrbil a jakoby začal je¨mně příst jako opravdová kočka.
„Maguár?? Proč zrovna Maguár??“ Zeptala se Hermiona po chvíli.
„Až mi vyléčíš ty záda, tak bude spousta času, abych ti to povyprávěl.“
„Čas?? Jejda…Kolik je hodin?? Giermo zůstal doma sám. Jejda. Musím za ním. Nikdy jsem ho takhle doma nenechala samotného. Je ještě malý!“ Na ta slova mu vychrstla zbytek lektvarů na ránu a vyběhla z koupelny.
Harry bolestně zaskučel,jak ho rána pálila, ale rozběhnul se za ní. Zastavil ji s tvrdým pohledem ve tváři.
„Takže tys nesplnila svůj slib???“
„Ne Harry. Vždy jsem na tebe čekala. Giermo… ach. GIMMY JE TVŮJ SYN!“ Na to se mu vytrhla. Vyběhla ven přímo před dům a přemístila se  Harrymu neznámo kam.

Žádné komentáře