midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter a world of Sealens

3. kapitola

Každodenní rutina

„Hermiono. Ten návrh toho Elizabethina pokoje je přenádherný. Určitě se jí bude líbit!“ Pohladila si Sandra Dawsonová své na 5 měsíc dost vyklenuté bříško.
„Ten nápad s tou barvou byl mého syna Gierma, ale vše ostatní je už moje práce!“ Zarděla se pod pochvalou Hermiona.
„Stejně by mě zajímalo, jak ses k těm projektům přestavby kouzelnických domů dostala.“ Zeptala se Sandra.
„Ani vlastně nevím…abych pravdu řekla. Když jsem se stěhovala k Molly Weasleyové, tak její dům tu přestavbu nutně potřeboval. Po tom útoku,“ řekla smutně „byla těžce narušena statika a celkově by se ten dům musel asi zbourat, ale to by už Molly asi psychicky nevydržela, a tak jsem se rozhodla nějak se to pokusit opravit a ono ejhle?? Podařilo se. Musela jsem si začít nějak vydělávat peníze. Sice jsem měla přístup k Harryho trezoru a rodiče se mi taky snažili vypomáhat, ale na ně jsem se potom nemohla moc upínat. Báli se mě. Je to dlouhá historie, ale vše jsme to s Molly a Gimmym zvládli a jde nám to spolu dobře.“
„To je báječné. Hermiono.“ Řekla nádherná a velmi milá žena, manželka vedoucího oddělení pro rovnoprávnost čarodějů a čarodějek z nekouzelnických rodin, paní Dawsonová. Její manžel byl z velmi staré kouzelnické rodiny, ale přesto podporoval lidi jako je Hermiona.
„Ano to je. Zajímavé, jak mě to začalo bavit. I když u některých domů a sídel je přestavba  velmi komplikovaná. Dostat se přes některá ochranná kouzla, která fungují už několik století je docela složité. Jako by se ty domy samy bránily. Pff!“ Máchla Hermiona rukama do vzduchu.
„To jistě, věřím ale, že pro tak mladou a ambiciózní ženu, to není problém.“ Chválila dál Sandra.
„Jen mě moc nepřechvalte. Kdyby mě to nebavilo, tak bych s tím asi co nejdříve skončila. V dnešní době je hodně těžké udržet si místo na špičce. Ale hodně inspirace mi dává můj Giermo. Je to moc milý hoch. Už se těším, až spolu půjdeme nakupovat věci do školy. On už se nemohl dočkat.“ Odpověděla Hermiona.
„Ó, tak to vás nejspíš už nebudu rušit. Práce začnou, jak jsme se domluvily, pozítří, takže není o čem již mluvit. Přeji vám pěkný nákup a pozdravujte ode mne Gierma, ano??“ Dodala laskavě Sandra.
„Ano, děkuji. Tak na shledanou 1.září!“ Hermiona vyšla z obývacího pokoje přes halu ven a přemístila se. 

„Harry. Děje se něco?? Poslední dobou jako bys nebyl ve své kůži. Neustále něco hledáš v knihách a někam chodíš. Děje se něco, o čem bych měla vědět??“ Zeptala se Hermiona. Byly 2 hodiny ráno a Harry se ještě ve své pracovně přehraboval ve starých svitcích a knihách. Hermiona si přitáhla župan k tělu a šla si sednou Harrymu na klín. Měla nejasný dojem, že by si potřeboval o něčem promluvit, a tohle byl jejich způsob. Ona mu seděla na klíně, on ji objímal a občas se ještě k tomu kolébali. Mělo to v krušných časech na oba blahodárný vliv.
„Jen jsem po té bitvě nějak rozhozený. Musím si sjednotit myšlenky. Ale kupodivu se mi to nějak nedaří. Snažil jsem se najít odpovědi na své otázky v knihách. Hledal jsem všude, ale nějak to nestačí. Odpovědi se ne a ne dopátrat.“ Obejmul ji Harry.
„Myslíš, že by ti pomohlo se o tom se mnou poradit?“ Zeptala se Hermiona opatrně a opřela se mu o temeno hlavy.„Mám strach ti o tom říct, miláčku, ale slibuju ti, že jakmile dosáhnu odpovědi, tak ti vše řeknu. Miluju tě.“ Řekl zamyšleně Harry.„Dobře. Budu čekat…“

Dalšího dne se Harry sbalil na kratší cestu. Týden. Měsíc. Rok. Dva roky. 3, 4 …7let. Čas plynul a Harry se ještě nevrátil. Mnozí se shodli na tom, že Vyvolený je mrtvý, ale jeho bližní dál žili v naději, že Harry stále ještě žije. Ale i oni rok od roku doufali stále méně. Za čas i oni uvěřili, že odešel z toho světa…jen kdyby tušili, že se mýlili jen trochu...

Poslední komentáře
29.01.2008 16:31:55: Skládám ti poklonu. Píšeš výborně, i když občas se v kapitolách vyskytnou menší chybičky, ale to nev...