midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter a world of Sealens

29.kapitola

Maguárovo doupě

Harry se Teleportoval na velice zvláštní místo. Byla to terasa a jeskyně dohromady. Terasa proto, že se nalézala asi 300 metrů vysoko na skále a jeskyně proto, že tak skoro vypadalo, nebýt zábradlí, které bránilo ve východu. Bylo tu šero. Světlo sem dopadalo skrz dlouhé trsy trávy zakrývající výhled ven. Kdyby se někdo podíval zvenčí, řekl by, že tu nic není. Tak dobře maskované to tu bylo. „Jeskyňoterasa“ J vypadala skoro jako zahrada. Harry zplna hrdla nasál vlhkou vůni trávy, která tu pokrývala skálu jako huňatý koberec. Po pravé ruce odněkud ze skály vytékal potůček, klikatil se  mezi bílými valounky a náhle mizel zase ve skále neznámo kam. Na levé straně byla zavěšená velká houpací síť a  železný, ozdobně kovaný stolek a dvě židle.
Nerozhlížel se a rovnou přešel k zadní stěně. Jakoby náhodou patou ťukl do malého blesku na jednom z květináčů, které tu stály jako vojáci na stráži. Na to se začala odhalovat dvě okna a stejně natřené červené oválné dveře s klikou uprostřed. Rukou zajel do kapes a vytáhl atypicky tvarovaný klíč, vypadající jako vývrtka na víno. Zajel jím do kliky jako po másle a třikrát jím otočil.
Jen co otevřel dveře, zažil šok.
„Seleno? Co tu děláš?“ poznal překvapeně dívku s červenou kšticí.
„Maguáre! No sláva!“ vydechla sedmnáctiletá Sealenka a běžela se s ním přivítat. Prudce jej objala. Byl překvapený, ale přesto ji taky objal. Rychle pohledem přelétl celou místnost. Od dvoupatrové knihovničky po jeho pravé ruce, která se táhla po jedné straně pod oknem, přes velkou sedací soupravu, krb v kterém plápolal oheň, bar a dál k jeho nejoblíbenějšímu místu. Vzadu za pohovkou byly dva schody dolů a pak už jen velký
prostor. Na zemi ležely žíněnky a na skobách zaražených ve zdi přímo naproti viselo nespočet různých zbraní. Od vrhacích nožů a hvězdic, přes trojzubce a mačety, dýky, tomahavky a řetězy, hole a všechny druhy mečů. Jednoruční, jedno a půl ruční, dvouruční a dokonce i dva samurajské. Harry se v tu chvíli zarazil. Čelní místo na zdi bylo prázdné. „Sakra, kde je … jo vlastně. Ignis je u mistra Melesia!“ oddechl si.
Dívka se jej konečně pustila. Harry si ji konečně mohl prohlédnout. Byla velmi podobná Anně. Stejné oči, stejný nos a ústa. Akorát Selena měla místo nehtů lila dračí spáry, zato Anna měla červené dlaně.
„Sel? Děje se něco?“ V tu chvíli se Harry zarazil. Konečně zavřel dveře a podíval se do kuchyně. Bylo tam snad na sto druhů chlebíčků, které si jen člověk dokáže představit.
„Co se tu děje, to jsi se zase pohádala s Neriem?“ měl plno otázek. Otočil se k ní. „Co ..?“dívka jej obešla a zničeně si sedla na jednu z barových židlí.
„Ach Maguáre. Ne, je to jinak. Byli jsme nakupovat. Ner zas potřeboval něco do těch jeho dryáků. Museli jsme kvůli tomu do Karmessal–Dall. Šli jsme Terasovitými uličkami, tam dole, co má klub madam Sybila, jsem spatřila Heomythuse. Toho parchanta, co mi zabil ségru!“ Rozplakala se. Harry měl co dělat, aby do něčeho nepraštil. Přišel k ní a sedl si. Dívka se opřela lokty o stůl a skryla svůj uplakaný obličej do dlaní, ale vyprávěla dál.
„Já jsem se zastavila a v tu chvíli ho uviděl i Ner. Naštval se a běžel na něj. Víš jaký je. Prostě Bodloš. Volala jsem na něj, ale nezastavil se. Oba – on i Heomythus - se částečně přeměnili. Rubali se jako koně. Tedy, Ner rubal Heomythuse. Už to vypadalo, že Ner vyhraje, ale Heomythus se mu dostal do hlavy. Ovládl ho. Nechal Nera, aby skočil ze zábradlí. Chtěla jsem ho chytit, ale skočil dřív než jsem stačila vůbec něco udělat. Heomythus zmizel. A …a Ner je v nemocnici. Už dva dny v bezvědomí.“ Harry ji sevřel do náruče.
„Sakra! Proč jste ho nenechali mě! Stačila myšlenka a byl jsem u vás!“ byl naštvaný, strašně naštvaný. Ale ne na ni a na Neriena, ale na Heomythuse. Vzal mu jeho nejbližšího člověka, co zde měl. Harry bral Annu jako svou sestru. Miloval ji natolik, že doslova cítil, jak mu v srdci s ní pomalu umírá kus jeho samotného.
„Já toho parchanta jednou dostanu!“ zařval Harry na celou místnost. Dívka se v jeho náručí ještě víc rozeštkala. Vzal ji za ramena a natočil ji proti sobě. Z černých očí se jí valily proud slz a rozmazávaly jí černé linky po celém obličeji.  Jdi se umýt do koupelny, a pak zajdeme k nám do kanceláře. Sepíšeme to tam, ano? Čím víc věcí budu mít na Heomythuse, tím víc po něm budou pátrat a on bude mít menší šanci se schovat. Jen se převléknu a něco s  sebou vezmu, ano?“ kývl na ni a usmál se. Otočil se a šel ke schodišti vedoucímu do druhého patra.
„A Maguáre?“
„Ano?“ Otočil se.
„Nevadí, že jsem tu byla?“ usmála se přes uplakanou tvář.
„Vždyť víš, že tu můžeš být kdykoliv chceš, jsem rád, žes tu byla.“ Usmál se. Otočil se a vydal se nahoru.
Místo obvyklé ložnice tu byla veliká místnost s pultem na dělání lektvarů, skříň na přísady a obrovská vitrína s „životabudiči“ jak říkal Harry jeho lektvarům první pomoci, od lektvarů proti kocovině až po Kostisrost; psací stůl a za ním polička s nesmírně obsáhlými šanony. V rohu naproti byl vykachličkovaný koutek, kde stála sprcha, umyvadlo a postel, tedy kromě té jeho, místo ní tu byla jen pořádně tlustá teplá deka a něco na způsob obrovského ožužlaného chlupatého polštáře, dárek od Anny. Harry se usmál. „Můj pelech“, jak to nazýval. Sice tu byla postel, ale on o ni jen zavadil pohledem a vzdychl si. Přešel ke stolu a jakoby náhodou se dotkl jedné z koulí na kraji. Hned na to se odsunuly dveře vedle umyvadla a odhalily tak nemalou šatnu a za ní, což by jiného velmi překvapilo, stála podivná dílna. Bylo to něco mezi kovárnou, svářečstvím, řezbářstvím a bůhví čím vším dohromady. Vedle sebe tu prostě stály kovářská pec, kovadlina, obráběcí stroje, řezbářský a stolařský ponk a mnoho dalších věcí. Harry rozhodným krokem prošel do svého království. Obešel všechny svoje místa a zastavil se u železné klece, skoro takové jako u nás na základce
J . Vešel dovnitř. Schovával tu svoje největší poklady, totiž jeho vynálezy a věci, jež vyrobil. Sám se nad tím usmál a rozhlédl se kolem.
„Kdyby tak tušili, kdo vyrobil jeho Ignis! Kdyby tušili, že jsem byl Ahiedasovým tajným žákem, tak by mě už asi do akce nepustili!“ Uvědomil si. V poslední době byla o dobré zbrojíře velká nouze. A mistr Melesia byl pokládán za jednoho z nejlepších zbrojířů, kterého Sealené kdy měly.
Přešel ke krásně zdobené skříni. Sklonil se a přívěskem se dotkl zámku na klice, ve které tiše cvaklo. Harry otevřel oboje dveře dokořán. Skříň skrývala nejednu věc. Na skobách tam byl pověšený snad ještě zajímavější meč než jeho Ignis. Sice se dal také rozpojit na dva nebo naopak spojit na jeden oboustranný meč, ale to co dělalo meč zajímavým, bylo v něčem jiném.  Byl tmavě modrý s duhovými odlesky. Po celé délce čepele byly vyryty runy, které tvořily složitý obrazec. Od těch nejjednodušších až po ty nejsložitější kouzla. Jílec chyběl, namísto něj zde byly jakoby dvě do sebe zapadající hvězdy. Jedna světle a druhá tmavě modrá. Jako Jing a Jang. Rukojeť byla velmi dobře vypolstrovaná, akorát na ženskou ruku.

Sňal meč ze skob a zasunul jej do jeho pouzdra, vše řádně zavřel a vydal se zpátky za Selenou.

Poslední komentáře
04.05.2008 13:40:47: bude smiley${1}...ale jak už jsem řekla, tak až po maturitě...
30.04.2008 16:26:02: bude neco dal?
30.04.2008 16:24:58: bude neco dal?
08.04.2008 18:34:18: No...tak drsňák???smiley${1}