midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter a world of Sealens

27.kapitola

 Konečně sami

„Mio! Mio ...?“ Hermiona dosud zapomněla, že se ještě nepřeměnila. Sice se převlékla, ale jinak vše ostatní bylo při starém. Harry od ní nemohl odtrhnout oči. Jako magnet ho přitahoval pohled na její odhalený pupík.
„Jé, máma?“ Vyhrkl inteligentně  Giermo.
„Děje se něco, mami?“
„No já nevím, ale už asi podesáté jsem na tebe zezdola volala, že jídlo je na stole, ale ty nic. Koukám, žes měl o zábavu postaráno!“ Mrkla na Harryho. Stále ještě stál a zíral na ni jak spadlý z višně.
„Zavři tu pusu, drahý!“ Červenala se Hermiona.
„Jé, jídlo! Já úplně zapomněl!“ Halasil cestou ze schodů. Hermiona s Harrym v pokoji osaměla.
„Mio? Cos to se sebou za tu chvíli udělala?“ Zeptal se Harry a ztěžka polkl.
„C-c-cože?“ Divila se Mia
„No ty vlasy...A tak...!“ přejel jí prstem po tetování. Chvíli nechápala. Najednou prudce vytřeštila oči.
„A sakra!“ Vyhrkla vyděšeně.
„Tak tohle se mi ještě nestalo. A já si vždycky dávala takovýho bacha!“ Rychle párkrát mávla hůlkou a vše bylo, jak má být. Začala nervózně přecházet po pokoji a třela si spánky.
„Mio! Mio...“ Snažil se, aby jej poslouchala, ale marně... Přikročil k ní a políbil ji. Byl to hluboký polibek. Harry do něj vložil všechno to, co cítil od doby, kdy odešel od rady.
„Já. Já... něco jsem ti zatajila. Teda vám s Ronem. Já jsem tenkrát po čtvrtém ročníku nebyla JEN s rodiči na prázdninách. Přece jen jsem tu Viktorovu nabídku přijala. Byla jsem asi dva týdny v Bulharsku u Krumů. Tenkrát jsem to neřekla. Nechtěla jsem Rona víc dráždit, stačilo mi to tehdy po plese. No a... Vikiho brácha Gabriel... No, vzal si mě do parády... Teda začal si mě přetvářet k obrazu svému. Pod jeho dohledem jsem se poprvé opila a plno dalších věcí... Ale co je hlavní zamilovala jsem se. Ne do člověka, ale do motorek. Je to úžasný pocit, když na ni nasednu. Ten pocit, když máš motor pod zadkem a cítíš každý zátah motoru, když vyjíždíš zatáčku a přidáš plyn...Miluju to asi tak stejně, jako ty létání na koštěti. Víš Harry, já...!“ Harry ji zase umlčel polibkem.
„Vím to...Draco s Lennym nedokážou udržet tajemství. Tedy dokážou, ale... Draco se to snažil obejít, netušil, že já jsem na tohle vyškolený, a že proti mě neměl sebemenší šanci. Hned jsem ho odhalil. Lenny mu sem tam pomáhal vysvětlovat.“
„Zabiju ho...Ne, já ho normálně vykastruju!“ Vytrhla se mu a zase začala pochodovat po pokoji. „A co se týče tvého bratra, toho oškubu jako slepici!“ Slibovala. A nebezpečně se jí zablýsklo v očích. Harry ji chytil do náruče a šíleně se rozesmál.
„Teď už chápu, proč tě miluju! Nikdo neumí tak skvěle vyhrožovat jako ty! Nezapomenu, když jsi nám s Ronem v prvním ročníku vyhrožovala, že nás práskneš McGonagalové, když jsme si to chtěli jít rozdat s Dracem v soubojích.“ Smál se a políbil ji na vrásku, která se jí udělala mezi očima.
„Byla jsem tak moc děsná?“ Zeptala se s psím výrazem.
„Děsná? Ale kde že! Jsi hrozně roztomilá, když se vztekáš!“ Usmál se.
„Gimmy je dole!“ připomenula nebezpečně Mia.
„Pošleme ho na Ústředí...“ Rozhodl Harry.
„To nejde! Víš co by na to řekli ostatní?“ Děsila se.
„Názor ostatních mi byl vždy tak trochu jedno, ale já chci...Tedy potřebuju být s tebou chvíli o samotě. Musíme si o něčem vážně promluvit.“
„Děje se něco?“ zacouval k posteli a posadil se s ní na klíně. Jako vždycky před odchodem. Hermioněto ani nepřišlo divné. Prostě jej objala kolem krku a poslouchala.
„Lásko. Je to opravdu moc složité... Musíme si na to udělat chvíli čas. Prosím!“ Podíval se na ni tím svým nevyzpytatelným pohledem, z kterého dnes byla cítit i bolest.
„Dobře. Ale já jsem našemu drobečkovi slíbila famfrpál, potom bude večeře. Tak to vypadá až na zítřek, platí?“ Mrkla na něj.
„Myslel jsem, že Gimmy má s námi jiný plán!“ usmál se.
„Prosím tě, a jaký?“
„Zítra se prý bereme.“ Řekl naprosto vážně.
„Cože?“ Otevřela pusu dokořán. „Ale vždyť... vždyť... !“ Harry vybuchl smíchy. Náhle jí to došlo. Oba se začali smát, a ne, a ne přestat! Po hodně dlouhé chvíli, když už oba píchalo v bránici, se ho nakonec zeptala.
„Jak na to prosím tě přišel?“
„Sem se s ním bavil o tom, co jsem dole dělal, a řek jsem mu, že jsem se učil, bojoval a myslel na tebe. On na to, že jestli si tě chci vzít. Já na to, že rozhodně ano. On na to, že zítra by mohla být svatba. Prý! Máma má zítra volno!“ Smál se a ona taky vyprskla smíchy.
„Ale nakonec, má ten náš, jak ty říkáš, drobeček pravdu. Vezmeš si mě?“ Zeptal se.
„Vždyť já jsem už tvoje, a vždy jsem byla! Sice bez papíru a prstýnku, ale jsem.“ Usmála se a pohladila jej po tváři. Vzal její ruku do své.
„Já vím, a jsem ti za to nesmírně vděčný! Dodnes děkuju Bohu, že mi tě dal za ženu a lásku mého života!“

„Tak a teď by mě zajímalo, kdo z nás dvou půjde za svědka!“ Řekl Lenny Dracovi. Oba se opírali o rám dveří a pozorovali je. Jak se zdálo, tak si ne zrovna krátkou chvíli.

Poslední komentáře
20.03.2008 20:00:15: rozdíl 15 hlasů!!! hurásmiley${1}já věděla, že se tahle povídka všem líbísmiley${1}
20.03.2008 11:07:27: Ale jde to...smiley byl to jen takovej lek! kámoš, co to četl mi řekl, že je Mary Sue...smiley a to jsem...
16.03.2008 17:07:22: jak to myslíš skončit??????? ježiš to né.. mě se ta povídka moc líbí.. je taková jiná a hodně zvlášt...
16.03.2008 09:28:09: mid, to si delas srandu, vid? nechces s tim snad skoncit...to by byla desna skoda, vis?