midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter a world of Sealens

26.kapitola

„Tati“

Hermiona seděla v kuchyni ještě v motorkářském oblečení. Giermo se šel převléct na famfrpál, ze samé radosti přitom nadělal hrozný kravál. S těžkým vzdechem se Hermiona zvedla, a šla udělat něco k jídlu. Sundala si bundu a kalhoty, a z patra si přivolala volné černé manžestráky a tílko těsně pod prsa. V myšlenkách úplně zapomněla na to, jak vypadá. Zabraná ve svých myšlenkách si ani nevšimla, že se od Gierma přestal ozývat šrumec.
„Famfrpál, famfrpál. My jedeme na famfrpál!“ Zpíval si Gimmy a přehazoval v pokoji svoje haldy hraček, aby našel chytačské rukavice. Chtěl si je nechat podepsat od chytače Holyheadských harpií. Po pokoji mu stále poletovala malá zlatonka a on po ní sem tam chňapl, jen proto, aby ji hned na to zase pustil.
„Ahoj, Gimmy!“ Ozval se Harry za jeho zády. Teleportoval se přímo do jeho pokoje. Gimmy seděl na bobku před otevřenou skříní, z níž vytékala neuvěřitelná hromada, a něco v ní hledal. Gimmy se nelekl. Bylo to jako nějaký podvědomý reflex. Rychlostí blesku se otočil, a jako by se chystal ke skoku. Harrymu se mihl přes obličej smutný pohled, a sedl si před Gimmyho.
„Tati.“ Řekl ulehčeně Giermo.
„Čau synku. Tak co? Jaké byly závody? Vyhrála máma?“ Zeptal se Harry, a mezi řečí chytl po zlatonce. Už ji držel v ruce, ale hned na to ji zase pustil. Nespouštěl pohled z Gierma.
„Jak víš o mámě a závodech?“
„No řekněme, že přede mnou se málo co utají.“ Usmál se.
„Aha. No, a máma jak jinak vyhrála. Dostala je už v první zatáčce!“ Zasmál se. A hned na to zopakoval ten samý postup se zlatonkou jako Harry.
„Nezlobíš se na mámu?“ Zeptal se malý Potter. Mezi tímto rozhovorem se neustále střídali v chytání zlatonky.
„Měl bych?“
„Nevím.“ Odvětil synek.
„Ne, na tvoji mámu se nezlobím. Už v Bradavicích měla svoje malá tajemství. Ale vždy sem se je nějak dozvěděl, nebo je z ní nějakým způsobem dostal. Například nezapomenu, jak nám ve čtvrtém ročníku s Ronem nechtěla říct, s kým že to jde na Vánoční ples! Tajila to až do poslední chvíle!“ usmál se a pohladil chlapce po hlavě.
„Tati?“
„Ano synku?“ Řekl to měkce a s láskou.
„Smím tě obejmout?“ Zeptal se malý opatrně.
„Nesmíš!“ Odsekl Harry „Ale musíš“ Usmál se a drapl Gierma do náruče.
„Ach tati, kde jsi byl tak dlouho!“
„Synku, kdyby to šlo, tak jsem se vrátil hned, ale nemohl jsem. Věř mi, kdybych to dokázal, hned bych vrátil čas, ale sám moc dobře víš, že to nejde!“
„A co si celou tu dobu dělal, tati?“
„Učil se, bojoval za správnou věc a pořád myslel na tvou mámu!“ Usmál se  Harry.
„Takže si mámu vezmeš?“
„A chtěl bys?“
„JASNĚ!“ vyhrkl Gimmy „Klidně by to mohlo být zítra!“ přemýšlel.  „Dneska se jde na famfrpál a potom bude ta večeře... Zítra má ještě máma volno, takže času je dost!“ Na to se Harry srdečně rozesmál. Smál se tak až mu z očí tekly slzy. Bezmyšlenkovitě si při smíchu sundal pásku přes oko, a vytíral si slzy. Gimmy se zarazil. Přesněji řečeno vytuhl leknutím. Na to se rychle vzpamatoval a vzdálil se od Harryho co nejdále to šlo, vystrašeně stáhl ramínka, a chvěl se. Harry hned poznal svou chybu.
„Gimmy. Nemusíš se mě bát. To jak vypadám není znamení ničeho špatného. Spíš naopak. To, čím jsem, je nádherná věc! Ani nevíš, jak je to krásný pocit být tím, čím jsem. Tvoje máma je tím taky, to proto měla ty podivné záchvaty. Je tím, čím jsem já. Sice vypadá trošku jinak a její schopnosti jsou taky trošku odlišné, ale není to důvod, aby ses mě nebo jí bál!“ Promlouval k chlapci opatrně. Nenasadil si už znova pásku. Seděl a tiše vzhlížel k chlapci s tím podivným žlutým kočičím okem. Gimmy v jeho očích neviděl nebezpečí. Spíš viděl lásku a důvěru, ale to nebezpečné oko jej mátlo.
„Tati?“ zeptal se opatrně.
„Ano maličký.“ přikývl se a přiblížil se k němu. Opatrně k němu natáhl ruce a vzal jej do náručí.
„Co vlastně jsi, tati?“pokaždé, když vyslovil slovo „tati“ znělo to tak něžně a mile. Byla to přímo rajská hudba pro Maguárovi uši.
„Jsem Sealen. Kouzelník, jež na pokraji svých sil otevřel třetí dveře a vypustil tak na povrch zvíře, který každý ve svém nitru ukrývá. Ať je to kouzelník, mág či obyčejný mudla. I ty jej tam máš. Přesto se Sealenem nemůže stát každý. Jen ti, co v sobě mají kouzla, to jest kouzelníci nebo mágové. No a já jsem ve svém nitru ukrýval Maguára. Jestli budeš chtít, tak se ti někdy jako on ukážu.“
„Ukaž, tati, ukaž mi ho!“ Zaprosil malý.
„Dobře, ale teď si na chvilku sedni na postel ano? Potřebuju trochu víc prostoru. Přeci jen nejsem ve své podobě tintítko!“ Zakřenil se otec. Gimmy si poslušně sedl na postel a vyčkával. Harry si klek na bobek a sundal si halenu. V tu chvíli se proměnil v Maguára. Gimmy se lekl. Ani ne ve vteřině tu před ním sedělo veliké zvíře. Ani netušil, kam jej zařadit. Něco mezi kočkou a lvem a velké jako puma. Moc se mu líbil. Chvíli jej pozoroval, pak slezl z postele a dotkl se jeho hřívy. Byla huňatá a teplá. Jako by v ní pulzovala energie. Maguár spokojeně zapředl.
„Tak Gimmy. Myslím, že je čas abych se vrátil do své původní podoby.“ Zapředl. A začal se měnit zpět. Když sahal po kalhotech, div že nedostal mrtvici!
„Taky si myslím!“ Ozval se v Maguárově hlavě ženský hlas. Maguárovi pořádně křuplo za krkem jak rychle trhnul hlavou.

„Mio! Mio ...?“

Žádné komentáře