midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter a world of Sealens

24.kapitola

Závody

Objevili se někde na kraji hustého lesíka. Gimmy se jí pustil a zatřepal hlavou. Přemisťování neměl v lásce. Stejně jako jeho otec. Hermiona mezitím postavila motorku na zem. Kousek poodstoupila a mávla hůlkou. Motorka se okamžitě vrátila do původní velkosti. Přistoupila k ní, vsunula klíček do zapalování, a otočila jím. Pak se dlaní dotkla malé nálepky ve tvaru vydry. Nálepka pod jejím dotykem tmavě modře zazářila. Cosi zašeptala, a nálepka zase zhasla. Vyhákla ji ze stojanu a začali ji nahazovat. Motorka napoprvé naskočila a začala příst jako velká kočka. Pustila spojku.
„Tak Gimmy, nasedej a jedem. Je to ještě deset mil. Potřebuju ji ještě trošku zajet. Je tam novej olej, takže se ta směs musí chvilku zajet, viď??“ Kývla na něj.
„Mami. A kde mám helmu?“
„Jejda! Zapomněli jsme ji doma!“ Ale mávla hůlkou a hned se před ním objevila nová.
„Máš si na ni myslet!“ Durdila se.Hned na to se rozjeli. Hermiona se řítila do zatáček jako splašená, i když to možná vypadalo nebezpečně, moc dobře věděla, co dělá. Ani ne za čtvrt hodiny byli na místě. Hermiona spustila nohy z pedálů, a Giermo se snažil opatrně slézt dolů. 

„Už jsem začínal mít strach, že nedorazíš!“ To k nim přicházel hodně zvláštní muž. Na tmavých, skoro černých očích, měl velmi tmavé sportovní brýle, ale jakmile je zahlédl, posunul si je na temeno hlavy. Byl nesmírně vysoký, s postavou jako medvěd. Svaly na něm doslova přetékaly. Měl holou hlavu, jen vzadu v týlu měl pramínek černých vlasů sepnutý do gumičky, sahající do půli zad. V uších měl nespočetně náušnic.
„Ahoj, strejdo Gabrieli!“ Hlaholil Giermo. Obr se k němu sehnul a pomohl mu z motorky dolů. Hermiona ladně přehodila nohu přes motorku, postavila ji na stojan, a obrátila se k příchozímu. Musela zahnout hlavu dozadu, aby mu viděla do očí.
„Čau šampione! Tak co? Vyhraje dneska máma?“ Zeptal se ho Gabriel a sundal mu helmu.
„Určitě!“ Ujišťoval ho malý Potter. Hermiona si mezitím sundala helmu a rukavice. Nakonec si sundala bundu, takže vyniklo tetování, co měla na rameni.
Byla to vydra. (NEČEKANĚ, že!) Tajně si ho nechala udělat, ale

kvůli své práci a Molly jej raději schovávala. Věděli to jen ona, Gimmy, Draco a Gabriel. Jestli to věděl i Viktor neměla Hermiona tušení. „Gimmy, prosím tě, zajdi se podívat po okolí, jestli je tu ten Mc-blbec-Dawis!“ Prosila Hermiona. Gimmy jen kývl, a hned se ztratil v davu. „Ahojobře!“Zašveholila.       

                                                                                                     
„Čau prcku!“ A vzal ji pod paží a vyhodil si ji do náruče. Výraz jeho očí zjihl. Usmíval se a celkově vypadal jak medvídek na hraní, akorát trošku větší.
„Děje se něco? Vypadáš jinak!“ Prohlížel si ji.
„Vrátil se!“ Vzdychla si Hermiona
„Cože?“ Divil se a postavil ji na zem.
„Harry se včera vrátil!“ Zopakovala.
„Nejdřív si mě zavolal na Grimaulďák jako služku, byl dobytej jako pes, tak sem ho vyléčila. No a pak mě políbil.“ Žalovala.
„A kde byl Gimmy?“
„Zůstal doma, teda ve spěchu jsem ho nechala doma. Hned jak jsem toho magora vyléčila, jsem se chtěla vrátit, ale nechtěl mě pustit, tak jsem na něj vypálila, že má syna a utekla!“
„A pak?“
„Poslal mi vzkaz, že nás chce vidět. Gimmy ho chtěl taky poznat, tak jsem mu napsala, kde jsem. No a on přišel. Pak si chtěl pokecat, a zatáhl mě zpátky na Grimaulďák a tam jsem dostala zase ty svoje záchvaty, ale tentokrát to bylo horší. Mnohem horší!
„Sakra, tak co tady děláš! Padej domů odpočívat!“ Zařval na ni Medvěd (to je Gabrielova přezdívka :-))
„Vyléčil mě. Nevím jak, ale dokázal to. No a ráno jsem se vedle něj probudila a ...odpustila jsem mu. No a pak ...!“ Vzdychla těžce a svěsila hlavu.
„Myslel jsem si to. Lituješ toho, žes poslechla svoje srdce?“ Zeptal se jí.
„Já...Ne. Ne, nelituju! Jen je toho najednou kolem mě moc!“
„Tak pokud já vím, na tohle zabere jen jeden lék!“ Usmál se a políbil ji na tvář. Na to se zase začal tvářit jako pán pekel.
„Za deset minut začne začnou rozjezdy!“ Zařval z plných plic, do mumraje kolem.
„Vždyť si říkal, že jsem to málem nestihla?!“ Divila se.
„Už se mi omrzelo říkat ti jako vždy-přesná jako hodinky!“Zakřenil se.
„Méďo, štveš mě!“ s láskou zavrčela.
„Taky tě miluju!“ Zakřenil se.
„Jak vypadá dnešní trasa?“Změnila téma do profesionální úrovně.
„No nic překvapujícího. Trasa vede kolem městečka. Policie o tom ví. Stálo mě to tři tisíce liber! Šmejdi vyděračský! Ale jinak v pohodě. Nečekaj tě tam žádný drastický překvápka, akorát si dej bacha při rozjezdu, je tam malej lesík a bývá tam vlhko, tak to moc neklop, ať se nekousneš se zemí, hej? Jinak trasa bude standardně na pět mil. Rozjezd na tři. Fígl je, že rozjezd se jede proti směru závodu. Takže ... Toliko k radám a zpět k tobě.“
„Ještě počkej, jaký jsou sázky?“
„Pět ku jedné na Sarah a deset ku jedné na Benga, jinak ti ostatní nic moc, ale znáš to. Fanclub se nezapře.“
„Deset tisíc liber na mě.“ Podala mu slušný balíček bankovek.
„Ty nepřestaneš, že?“ Zasmál se
„Ne, ne. Giermo chce minikáru. Jo a když vyhraju, tak je deset procent tvejch, hej?“
„Fajn. A...“
„Co chceš ještě vědět?“ zeptala se Hermiona znuděně.
„Proč sis nechala dělat další tetování, říkalas, že už s tím přestaneš!“ vyčítal jí.
„Ale já si žádný nenechala dělat.“ Řekla překvapeně.
„Vážně? Tak co je podle tebe tohle?“ A chňapl ji za ruce a obrátil jí je dlaněmi vzhůru.
„A sakra. Fajn, odhalil si mě. Porušila jsem slib. Máš právo na výhru. Tak co ode mě chceš?“ Snažila se to zahrát tak, aby na ní nepoznal nervozitu. Na dlaních měla stejný ornament, jako měla na sobě jako angelionka. Hrozně se vyděsila. Sice bylo bílé, a tudíž, skoro nepostřehnutelné, medvědovu vytrénovanému očku proti podvádění to ale neuniklo.
„Něco si vymyslím!“ Mrkl na ni nebezpečně. Ani si nevšimli, že Giermo je už z obhlídky zpět.
„Maminko. Je vás tu pět. Ten zlej pán, co tě minule sejmul, tu dneska není. Ale je tu ta černovláska, co nosí probodnutej nos tou divnou naušnicí. Díval jsem se jí na motor. Nic novýho, takže v pohodě. Máš velkou šanci.“ Usmál se
„Děkuju, andílku. Tak“ klekla si k němu, „dej mi pořádnou pusu pro štěstí, ano?“ Objala jej a on jí dal pusu až to mlasklo.
„Drž mi palce, andílku, ano?“ Mrkla ještě na něj
„Jasně mami, budu!“
„Nespusť ho z očí, je ti to jasné, Gabrieli?“ hučela do Medvěda, když se upravovala na start. Naskočila na motorku, nasadila a zapnula si helmu a rozjela se na startovní čáru.
„Já se z tvé mámy jednou zblázním.“ Zasmál se, vzal Gierma za ruku a šli na start. Stáli na malinkém podiu, kde vyhlašovali jen vítěze. Hned pod podiem zastavila Sarah, ta holka s propíchnutým nosem.
„Zase ty? Co tu děláš, spratku?“
„Hlídám mámě místo na stupni vítězů“ Oznámil jí s naprosto vážným výrazem. Žena jen pohrdavě pohodila hlavou a soustředila se na jízdu.
V tu chvíli Gabriel odmávl a závod začal. Hermiona hned ze začátku nabrala šílenou rychlost. Sice to byl jen rozjezd, ale ona na to nedala. Za chvilku bylo po rozjezdech. Následovala půlhodinka, kdy si všichni zkontrolovali motorky a šlo se na start znovu.
Prásk
Hermiona vystartovala a řítila se k lesíku. Nikdo se tam moc nehrnul. Všichni tušili, že je tam mokro. Ale Hermiona ne. Náhle prudce zabrzdila, zadní kolo jí hodilo smyk. Všichni se lekli. První udělal totéž, co Hermiona, akorát s tím rozdílem, že narazil do druhého vedle, shodou okolností do Sarah. Ta to neustála a smýkla s sebou o zem. A stáhla s sebou všechny okolo. Hermiona se zasmála. A jela dál. Pomaloučku si vychutnávala vítězství. Do cíle dojela jako královna. Giermo k ní běžel, jakmile ji zahlédl v cílové rovince.
„Já to říkal, že to zvládneš mami.“ Hermiona se usmívala od ucha k uchu. Dala Gimmymu velkou pusu a slezla (konečně) z motorky.
„Blázne! Chtělas je zabít?“ Řval na ni Medvěd
„Než jsem zastavila, tak jsem tam udělala žíněnkové kouzlo. Na jízdu to nemělo vliv, ale jakmile začali padat, tak padali do měkkého. Ani motorky to nepoškodilo. Na těch bych se nikdy nemstila. To přece víš!“ Bránila se.
„Fajn. Ale příště si nech tyhle efekty na jindy. Nechci tu mít nějaký problémy, jasný?!“
„Rozkaz generále!“ Mrkla na něj a praštila ho do ramene.
„Dáš mi moji výhru? Musíme už jít. Gimmy má slíbený lístky na famfrpálový zápas. Potkali jsme včera Angelinu."
„Ten se má.“ Přikývl a podával jí pěkný balíček. O hodně větší než ten, který mu dávala ona.
„Jo a večer na Grimaulďáku. Zajeď prosím i pro Vikiho. Chci vás tam mít oba. Je to taková malá sešlost BA, a té jste oba moc pomohli. Přijdete?“
„Si piš!“ Mrkl na ni.
„Tak o půl sedmé, hej?“
„Hej!“
„Miláčku, rozluč se strejdou Gabrielem, musíme domu se přichystat na ten famfrpál.“
„Ahoj stre
jdo.“
„Čus!" plácl jej něžně po helmě.
„A Mio? Drž se!" Hermiona na něj jen mrkla jedním očkem. Spustila si černé sklo na helmě a nabrala rychlost. zbyl po nich jen rozvířený prach a štěrk.


Poslední komentáře
28.02.2008 21:19:47: Dračice!smiley${1}
24.02.2008 18:36:17: hm...hermiona dost drsná se těším až se všichni potkají:)