midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter a world of Sealens

23.kapitola

Na chvíli doma

Hermiona lítala po Doupěti jako splašená.
„Gimmy. Prosím tě, zajdi do garáže. Zkontroluj olej, brzdovou kapalinu, a všechno. Jo a taky lanko u přední brzdy. Nejsem si jistá, jestli je v pořádku.“ Halasila Hermiona z patra.
„Jasně, mami.“ Zahlaholil Giermo. Byla to vždycky jeho povinnost. Hermiona moc dobře věděla, jak malého motorky fascinují. Ji samotnou taky. Nikdy nedávala motorky jen tak do opravny. Jen co mohla, nakoupila spousty knížek, a začala studovat všechno kolem motorek. Často si kvůli tomu vyslechla od Molly řeči typu: „Matky mají spíše vyšívat, ne?“ Nebo „Proč se nezajímáš spíše o lektvary, nebo tak?“ Ale Hermiona věděla o Molly svoje. Když Molly jednou k vánocům pořídila auto, nejdřív Molly skuhrala, že tohle není pro ženy, ale jakmile sedla za volant a zkusila si jet, hned se tvářila jinak. Napřed říkala, že to auto bude jen stát v kůlně, ale pravdou bylo, že jakmile něco potřebovala, třeba jen malou prkotinu, sedla do auta a jela nakupovat. Prostě a jednoduše. Molly stejně jako Hermiona milovala rychlou jízdu. Sice nikdy Molly neměřila rychlost, na to byla Molly moc háklivá, auto dobře zaopatřila nejrůznější škálou antiradarových kouzel, ale Hermiona tušila, že pomaleji jak 80km/h nejezdí.

Hermiona mezitím poletovala po pokoji jen ve spodním prádle. Lezla různě po čtyřech a vytahovala odkud mohla nejrůznější části své motorkářské soupravy. Termotílko, termolegíny, chrániče, pátéřák, rukavice, kalhoty, boty, bundu a šátek pro štěstí. S blaženým pocitem se do toho všeho začala navlékat. Po chvilce tu stála Hermiona, kterou by v tu chvíli ani Harry nepoznal. V černorudé soupravě vypadala opravdu drsně. Sem tam měla koženou bundu pobitou železnými cvočky, a kalhoty taktéž. Celkově to vypadalo úchvatně. A jak vypadala ona? Nebezpečně. Nakonec vzala hůlku do ruky a švihla s ní nad hlavou. V tu ránu se její střapatá hříva přeměnila na dlouhé rovné a hlavně rudé vlasy. Rychle popadla helmu a pelášila za Giermem.
„Tak co, už to máš?“ Zeptala se zadýchaně.
„Jo, jo. Jasně.“ Zrovna si jako pravý mechanik utíral  zašpiněné ruce do nějakého starého kusu hadru. „Sluší ti to!“ Mrkl na ni znaleckým okem malého odborníka
„Děkuju.“ Dala mu pusu na tvář. „Ukaž!“ Vzala jeho ruce a hůlkou mu je vyčistila.
„Tady máš medajlonek. Ne, abys ho sundával z krku! Nechci, aby tě někdo poznal!“ Hermiona vytáhla z kapsy nenápadný řetízek z bílého zlata na němž se houpal malý andílek. Jakmile jej připnula Gimmymu kolem krku, změnil se k nepoznání. Měl stejné vlasy jako Hermina, rudé a hladké, ale oči už nebyly zelené, nýbrž oříškově hnědé jako ty Miiny. Také byl o něco málo vyšší a starší. Tím pádem byla proměna dokonalá.
„Moje reputace by byla v háji, jasné?! A příště bys měl utrum, teda asi navždycky! Bych s tím asi musela seknou, což rozhodně nechci. Chceš tu minikáru, že? Tak ti na ni musím vydělat!“ 

„Jasně mami. Nejdu s tebou poprvé. Zvládneš to! Já vím, že vyhraješ!“ Řekl s naprostou samozřejmostí. Mia zmenšila jejího motorového oře a vzala jej do dlaně. Na to se jí Giermo drapl kolem pasu a s typickým KŘACH oba zmizeli.

 

Žádné komentáře