midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter a world of Sealens

2.kapitola

Návštěva

Ráno, tedy spíše o pár hodin později, do sebe Hermiona narychlo házela to nejčernější kafe, které lze uvařit, tedy pokud nepolykáte rovnou rozdrcené kávové boby zalité troškou vody, a přikusovala k tomu žemli. Přitom pobíhala ještě v noční košili a v županu po pokoji a sháněla dohromady své poznámky.
„Maminko, ty už zase někam odcházíš?? Slíbila jsi mi, že dneska půjdeme spolu nakupovat věci do školy.“ To právě do její pracovny vtrhl Gimmy, ještě ve svém pyžamku s modrými králíčky.
„Andílku, však já budu brzo zpátky. Do obchodu spolu zajdeme, hned jak se vrátím, ano? Času máme dneska na sebe habaděj. Pusu?“
„Ale..?“ snažil se oponovat malý Potter.
„Žádné ale Giermo! Copak jsem někdy něco nesplnila?“ zlobila se naoko Hermiona. Gimmyho tvář se hned vyjasnila a běžel dát mamince pusu.
„Koukej, Andílku, co maminka včera vymyslela. Jak se ti líbí ten pokojíček pro malou Elizabeth Dawsonovou. ?“ Sehnula se Hermiona k Gimmymu s návrhem dětského pokoje.
„Je to moc růžové, mami. Sice nejsem holka, ale chtělo by to ještě trochu jiné barvy nebo aspoň jiný odstín. Tahle je moc křiklavá.“
„Myslíš??? No já nevím..Co třeba tahle barva???“ Mávla hůlkou a pokoj měl náhle z prasátkové růžové okamžitě broskvovou růžovou.
„To je ono mami. Tahle se mi líbí víc!“ Řekl spokojeně. Hermiona se zamyslela. A mávla hůlkou ještě jednou a na stěnách návrhu se objevilo hejno motýlů. Každý v jiném odstínu růžové.
„ Hmm? Co si o tom myslíš, Gimmy??“
„ Nádhera mami!“ Hermiona si hrdě odkývla a pustila se opět do balení.
„Jejda. To už je tolik hodin???“ zděsila se mladá žena, když její pohled padl na nástěnné hodiny s Kudlejskými kanonýry. Rychle mávla hůlkou párkrát po pokoji, kde se hned vše uklidilo a zbylé papíry i s návrhem dětského pokoje skončily u Hermiony v tašce. Nakonec sama Hermiona přistoupila k zrcadlu. Chvilinku se rozmýšlela a pak mávla hůlkou. Náhle tu stála Hermiona v světlých letních šatech a lehkém svetříku. Nazula si sandále a popadla tašku.
„Tak, Gimmy. Dej mamince pusu. Nezlob babičku Molly a čekej mě, na oběd jsem doma. Ahoj, můj Andílku.“ Hermiona se v rychlosti sehnula k Gimmymu, dala mu pusu na čelo a seběhla do jídelny. Ješte za letu hodila Letax do krbu, vyhrkla jméno Dawsonova sídla a byla ta tam. Gimmy schlíple zapadl za stůl v kuchyni a začal žvýkat Hermioninu nedojedenou žemli, aby si Molly nevšimla, že Hermiona zase nedojedla snídani. Hrnek s nedopitým kafem radši okamžitě vylil do dřezu.
Do kuchyně vstoupila Molly, oblečená do pracovních montérek od hlíny, v rukavicích a slamáku.
„Dobré ráno, Gimmy, maminka už odjela do práce?? Vidím, že už snídáš. Nechceš se mnou udělat vanilkové sušenky, ty co máš tak rád??“
„Jůůůů, babičko Molly, to je nápad.Vanilkové sušenky. Ty já rád.“ Molly se pro sebe usmála, sundala si zahradní úbor a převlékla se do zástěry.
„Dobře, ale nejdřív se běž umýt a převléct. Pak začneme. Zatím udělám těsto. Ty si pospěš, abys mohl vykrajovat, ano???“
„Už běžím! Rozkaz generále!“
Molly se jen usmála.
 
Divoch jeden, kde jen sebral to oslovení „rozkaz generále“, už začíná být úplně stejný jako Harry."
Molly vzala hůlku a začala kroužit v míse, která se pomalu začala naplňovat surovinami na sušenky, pak položila mísu a těsto se začalo samo hníst. Po chvíli uslyšela tlapkání po schodech a hned na to se do kuchyně přiřítil jako veliká voda Giermo.
„Už to těsto bude???“ Zajímal se hned klučina.
„Počkej tak 10minut. Těsto vykyne, a pak můžeš začít, ano?? Ukaž zuby! A za krkem???“Molly pečlivě zkontrolovala Giermovu ranní hygienu, ale žádnou nečistotu nenašla.
„Hodný chlapec.“ Zhodnotila jeho výkon. Gimmy nahodil křivý úsměv a šel ujídat kynoucího těsta. Moly jej ani nenapadlo odhánět. Stejně mu tonebude chutnat, usmála se pro sebe. Ranní idylku přerušilo náhlé zaklepání na dveře. Giermo vylítnul a splašeně se hnal zjistit, kdo to je.

„Strejdo Draco! Ahoj!“ Zahalasil Giermo a skočil do Dracovi napřažené náruče. 
„Á, tak tenhle velký muž, to že je můj malý kmotřenec Giermo?? No páni, tys ale vyrostl!“ Do kuchyně vstoupil 25letý mladý muž. Draco Malfoy. Hodně se od školních let změnil.

O prázninách před 7.ročníkem se tajně přidal k Fénixovu řádu. Hodně jim pomohl. Sice mu dost členů až do poslední chvíle nevěřilo, ale on svou loajalitou nikdy nezklamal. Dokonce i při poslední bitvě se postavil po boku Harrymu a zbytku fénixova řádu. To on pomohl zachránit Hermionu ze zajetí Smrtijedů. Po válce se z nich stali dobří přátelé. Hodně jí pomohl, ze začátku, když na Gierma byla sama. Stal se i jeho kmotrem.

Jeho otec i matka spáchali ve vězení sebevraždu, a tak padl do klína celý majetek rodu Malfoyů Dracovi, který zradil svého otce. Zajímavé je, že on svůj majetek z velké části věnoval na léčení zranění způsobená za bitvy. Nakonec si otevřel, tedy spíše znovu obnovil, školičku pro předškolní čaroděje.

„No né. Draco, jak dlouho jsem tě neviděla. Snad od Vánoc jsi tu nebyl. Moc se mi stýskalo, ale asi máš ve školce mnoho práce, že?“ Oslovený se jen usmál. Už to nebyl ten mladík, co žil jen aby mohl uposlechnout přání svého otce. Už ne. Byl to mladý muž. Úplně se změnil. Hodně vyrostl a zmužněl. 195cm. Každá mladá slečna na něm mohla oči nechat, ale on si z nich stále ještě žádnou nevybral.
„Molly, však to sama dobře znáš, vychovala jsi 7 dětí…já jich mám na starost 170!“ Znovu s
e usmál.Najednou jeho pohled padl na mísu s kynoucím těstem.
„Neříkej mi, že v té míse je těsto na tvoje vyhlášené vanilkové sušenky??“
„Ano, je“ řekla prostě Molly
„Chceš mi říct, že ke svačině budete mít tvoje vanilkové sušenky s kokosem navrchu??“
„Kokos tam sice nedávám, ale klidně ho tam můžu nasypat, jestli chceš!“ Odvětila Molly s úsm
ěvem, když viděla Dracův rozvášněný pohled.
„Můžeš jich sníst kolik chceš, ale musíš pomoct Giermovi s vykrajováním, musím na Příčnou skočit pro ten kokos. Jo a pak je dejte péct na 150°C…počkej až zrůžoví a než se do nich pustíte, tak je dejte vychladnout!“ Rozkázala paní Weasleyová, když ze sebe sundávala zástěru. Popadla váček s penězi a chvatem se přemístila pryč.
„To je ale zajímavý, jak tam pak potom dáme ten kokos??“ Zeptal se starší mladík toho mladšího…
„Babička to má určitě vymyšlený!“ Řekl Gimmy s jistotou v očích, a Draco jen bezmocně pokrčil rameny.


Poslední komentáře
29.01.2008 16:16:19: jejda, 25 letého Draca
29.01.2008 16:15:57: Páni, překvapuješ....nedovedu si představit Draca jak hlídá 170 malých dětí, alr představa 20 letého...