midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter a world of Sealens

14.kapitola

Nové probuzení

K Hermioně pomal začal doléhat halas zdola. Spalo se jí moc dobře. Skoro tak dobře, jako kdysi s Harrym a Ronem u nich v ložnici.  
„Tohle tady už jednou bylo. Zase otevřu oči a budu v Doupěti. “ Najednou se za ní něco zavrtělo a cosi ze spánku zamumlalo.
„Aha, takže Gimmy měl v noci zase zlé sny. Ale počkat…odkdy má Giermo hluboký hlas?“ prudce otevřela oči, ale příval světla v pokoji na chvíli oslepil.
„Tohle není moje ložnice.“ Pomalu se hlavou otočila za sebe. Vedle ní dosud ještě spal Harry. Tiše oddechoval. Najednou se znova zavrtěl a obejmul ji kolem pasu.
„Harry? Kde se tu vzal? Kde to jsme?Co se sakra včera dělo? Nemůžu si vzpomenout… No tak… Holka přemýšlej!…" najednou se jí rozjasnilo. Galeon. Léčení zranění na Harryho těle. Jak potom přijel k nim do Doupěte. A pak jak se podivně dostali na Grimmauldovo náměstí 12.
„Aha, tak už aspoň vím, kdy jsem! Grimmauldovo náměstí 12.“ Vzpomněla si, že ji Harry zanechal v obývacím pokoji. Ještě se zamračila nad tím, jak ji  nějaký cizí chlap v Harryho věku nazval “Pěkným úlovkem“ a pak se jí to začalo mlžit. Vzpomněla si, jak se jí zamotala hlava. Poslední, co si pamatovala, byla slova: „Molly. Rychle.“ Ale na mysli ji vytanula ještě jedna vzpomínka, ale ne její… lekla se…pomalu se snažila dostat z spáčova pevného objetí. Prstík po prstíku. Nakonec opatrně zvedla jeho ruku, a začala ji opatrně přesunovat ze sebe. Opatrně ji položila a chtěla se zvednout, jenže…
„Dobré ráno, miláčku.“ Lekla se, a Harry ji strhnul zpět k sobě a políbil ji. Hermiona se mu nejprve snažila vytrhnout, a tak si na ni lehl. Zanedlouho, téměř jako pokaždé, když se o to v minulosti snažila, opět se mu nakonec podvolila.
„Jak pak si se vyspala..?“
„Pusť mě. A hned!“ čertila se. Házela sebou a snažila se mu všemožně vykroutit, ale byl větší a silnější, takže ji jen vzal za ruce a zkroutil jí je nad hlavou, aby s sebou už nemohla tak mocně škubat.
„…koukám, že do růžova.“ Culil se Harry, ale nepustil ji.
„Tak bude to…?“ snažila se ještě, ale stále marně.
„Až mi slíbíš, že jakmile vstaneš neutečeš. Neshrábneš v letu Gierma, a budeš se mi snažit schovat!“
„Jak tohle věděl?“ Vyjeveně na něj hleděla. Harry se zasmál.
„Znám tě…Takže neutečeš?“ Zeptal se opatrně…
„Včera jsem ti dala jednu šanci, ale to jsem neviděla, to, co včera při mém záchvatu. Jsi jen odporný vrah. Škoda, že jsi se v tom vodopádu neutopil. A já husa na tebe stále čekala! Ne, nech mě odejít. Už jsem se o tobě dozvěděla dost, Maguáre. Nech mě odejít. A Gierma nech na pokoji. Nechci, aby viděl, jaký jeho otec je, ani nevím, co jsi teď zač, ale je mi to jedno. Pusť mě!“ Křičela na něj rozzlobeně. A snažila se mu vykroutit.
„Aha…tak tohle mění situaci…“ Řekl si pro sebe nahlas…
„Ano, to tedy mění. Tak slezeš ze mne už konečně?“
„Ne..ty to nechápeš…tys viděla jen moje vzpomínky, které mě nejvíc děsí! Tvoje Schopnost ti v tom pomohla. Portus memorandum! Vzpomínáš? Lenny o tom mluvil ve dveřích od obýváku, než si dostala ten záchvat! Sice to v podstatě nebyl záchvat, ale to je teď jedno..Chápeš…?" zeptal se s nadějí v hlase.
„Ano, vzpomínám si, ale je mi to jedno..nech mě jít.“
„Pustím tě, ale dřív než odejdete si něco vyslechni. Prosím...Nechci tě znova ztratit. A nechci ztratit ani Gierma. Jsi, a vždy jsi byla, pro mě vším. Ty roky jsem nedřel jen tak pro nic za nic, abych teď promarnil jedinou možnost. Prosím. Vyslyš mě!“ Hlas se mu úzkostí zadrhával.
Hermiona k němu chvíli tiše vzhlížela, a nakonec si poraženecky vzdychla.
„Tak dobře, ale máš na to hodinu. Pak musím domů. Čeká mě moje práce.“
„To bude stačit. Bohatě stačit…Mimochodem, ty pracuješ i v neděli? Ale to sem teď nepatří!...“ slezl z ní a posadil si ji naproti sebe. Oba si zkroutili nohy do tureckého sedu. Začal k ní tiše promlouvat.
„Zavři oči a poslouchej mě. Otevři svou mysl a nech se vést. Někdy, když tě ti zbylí parchanti smrtijedský zajali a mučili, dohnali tě na pokraj tvého zoufalství a tvých sil. Tehdy někdy ses dostala někam mezi svůj život a smrt. V mlze jsi našla bíločerné dveře a otevřela je. A pak si se  probudila. A svět kolem tebe se náhle změnil. Měl úplně jiné barvy, jako by ostřejší. Pachy, zvuky, všechno bylo jiné. Cítila ses jinak. Viděla si věci, které kolem tebe dřív nebyly, ale zapomněla si na to. To proto máš každý měsíc ty svoje záchvaty. Ony to nejsou záchvaty.To je tvá nová moc. Tvá podstata vyšla napovrch a snaží se ti připomenout tu chvíli, kdy jsi všechno, o čem jsem mluvil cítila a prožívala, ale ty ses vždy soustředila jen na to, že jsi byla v nějaké kobce a mučili tě. Nesoustředila ses na to podstatné. Na to, že v tobě třímá tvé vypuštěné zvíře a chce ven. Hermiono, soustřeď se.“ vzal její ruce do svých, „Vzpomeň si na ten úžasný pocit svobody, když jsi se probudila, vzpomeň si na tu sílu a chuť do života, kterou si v sobě měla. Vzpomeň si. Nech se tou mocí vést, ona k tobě promlouvá každý den. A pořád promlouvat bude. Utiš svoje rozbouřené myšlenky a nech ji, ať si k tobě najde cestu.“ Zašeptal nakonec a nechal ji, ať se snaží. Najednou otevřela oči. Harry se zarazil. Její dříve oříškové oči byly bez bělma a byly celé temně modré. Hermiona se zmateně rozhlížela kolem sebe.
„Maguáre? A tam za oknem, co to tam létá?“ Zeptala se a na to přešla k oknu a soustředěně na něco hleděla. Harry si sundal pásku přes oko a šel za ní.
„To je Alleasander - Boží posel.Je to jedno ze zvířat, které i my, Sealeni můžeme vidět jen jednou za život, a ty jej vidíš hned první den svého nového života. Je to posel dobrých zpráv. Znamená to, že v tvém životě se událo něco, co ti bude jednou k užitku nebo ke štěstí. Myslím, že s tvými, jak ty tomu říkáš, záchvaty je konec. Tvá moc se k tobě dostala. Tak a teď, když dovolíš, využiji tvé moci, abych ti ukázal, co jsem celých těch 7 let dělal. Nařkla si mě vrahem, ale jsem jen tím, co ode mě žádá mé povolání a s ním i společenské postavení.“ Při těch slovech ji opět zmatenou vedl k posteli a znovu se posadili na turka.
„Mio, dej mi ruce na spánky a soustřeď se na to myšlenkové spojení, které ucítíš přes prsty. Napoj se na něj, a já tě pak povedu mými vzpomínkami. Prosím tě, aby ses snažila jen o to se jich držet, a ne si je chtít sama prohlížet, nejsi ještě natolik zběhlá ve své Schopnosti a jsou věci, které mě jsou natolik tajné, že je krom Lennyho a Lovců nesmí nikdo znát. Zavázal jsem se svým životem, že se nikdo o nich nedozví, ano? Rozumíš mi? Tak a teď mi dej ruce na spánky a začni soustřeďovat své myšlenky na to spojení. Až ho budeš cítit, že tebou jakoby protéká a jsi jej plná, ucítím to. A pak ti začnu předávat své vzpomínky.“ Hermiona byla ze všeho značně zmatená, ale cosi v jejím nitru jí napovídalo, že je to tak správně! Soustředila se na své dlaně. Ucítila pod nimi jako by slabý elektrický proud. Naplno se do něj vrhla. Naplnil ji. ONA byla TÍM spojením - TO spojení byla ONA. Najednou se ocitla v toku Harryho vzpomínek. Viděla, jak on sám otevřel ony černobílé dveře. Viděla, jak se tu dobu po válce cítil, ale tentokrát z jeho strany. Pátral po tom, co se s ním děje, ale nic nenašel. Nakonec se vydal tam, kam jej to celou dobu táhlo. Viděla jeho setkání v Síni Zrozených s jeho bratrem-dvojčetem, viděla, jak se snažil projít na povrch, ale vrátili jej zpět dolů k Sealenům. Viděla, jak nevěděl, jak se dostat zpět za ní. Viděla, jak dostali s Lennym onen nápad jít do Lovecké Akademie, byla to jediná možnost, jak se někdy vrátit zpět na povrch. Před očima se jí míhaly celé ty roky v Akademii, strávené v potu tváře na cvičišti a v učebnách a pak ty roky, kdy byl pro své povolání a společenské postavení, které z něj plynulo, jít lovit Kardones a Samozvané Soběstačné. Viděla tohle vše, a nejen to. Poznala, jak se dal dohromady s Lennym a Melenis a zbytkem jejich lovecké party Allan-rann. Stačilo jí to. Co chtěla vědět už měla, a další vzpomínky na to, aby zjistila, že dělal vše pro to, aby mohl být opět s ní nepotřebovala. Sama opatrně opouštěla jeho vzpomínky a uzavírala spojení mezi nimi. Její oči se opět vrátily do normálu, ale na dlani měla zvláštní temně modré znamení, které pochvíli zmizelo.
„Jestli budeš svou moc používat moc často, nakonec ti to tam zůstane, ale bude ti to pomáhat, věř mi. Teď sama vidíš, proč mám tu pásku přes oko. Zůstalo mi jedno maguáří oko, ale pomáhá mi to částečně pořád využívat mou Schopnost. Je to Teleportace, včera jsem nás sem teleportoval. Už víš, co to bylo.“ Řekl jako by nic, a nevěděl kam s očima. Nechtěl se na ni podívat. Bál se.
„Věřím ti, Harry–Maguáre-Pottere. A vím, že si mě nikdy nechtěl opustit, a žes to nezavinil schválně…že ses snažil vrátit, i když to stálo tak mnoho. Odpouštím ti.“ A vroucně jej políbila. Harry na nic nečekal. Vzal ji do náručí a do polibku dal všechnu tu touhu, která se v něm za ta léta nahromadila. Trvalo dlouho, než se od sebe odtrhli a upravili se natolik, aby mohli sejít.  Nasadil si pásku přes oko a oblékl se. Hermiona přešla k zrcadlu do šatny a vrátila se ve volných jeanech a rudém uplém tričku. Harry její vzhled ohodnotil udiveným hvízdnutím, a dal jí pusu do vlasů.
„Propána. Giermo je doma sám, pokud Molly je tady. Musím za ním. Kolik je hodin?“ Splašeně se hnala ke dveřím.
„Klid miláčku. Je tu s námi. Poslal jsem včera pro Molly Lennyho, a ten pak později přijel s Gimmym. Spal celou tu dobu pak s tebou. Vidíš. Na posteli je ještě vidět, kde ležel.Asi už se vzbudil a šel dolů na snídani. Mimochodem…mám ještě pět minut z tvé hodiny, takže…“ Hodil ji na postel a začal ji lechtat.
„Ne..Harry..neéé..prosím…Nech mě! Pomoc...“
„Nevíš, že nejlepší obrana je útok, drahá?“ A ucpal její ústa polibkem ještě dřív, než stačila něco říct…po chvíli se zvedl se slovy.
Tak děkuji za tvoji drahocennou hodinu, ale teď už musím na snídani, nebo se nevidím!“ Hermiona jej praštila do ramene a Harry se rozesmál.
„Pojď.“ A vyrazili do kuchyně, kde mezitím…

 

Žádné komentáře