midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter a world of Sealens

10. kapitola

Léčení

„Maguáre? Pastelníčku? …Kde jste kdo?? Héej kluci???“ Rozléhal se domem veselý dívčí hlas.
„Tady v mé ložnici, Melenis.“ Ozval se Harry rychle, aby příchozí znovu neřvala a nemusela tak zhoršit Hermionin stav. Za chvíli se v pokoji objevila asi 20-ti letá copatá dívka s oříškovýma očima a úplně bílými vlasy protkanými zlatem.
„Kdo to je, Harry?? Co jsi to s ní dělal??“
„Já? Právě že nic. Ona sama. A je to Hermiona, však víš....“ Odpověděl a nespustil zrak z Hermiony, která od té doby, co ji pustil, s sebou házela stále více.

Mezi tím v Doupěti:
Lenny - Pastelníček opatrně vletěl zapomenutým otevřeným oknem do obýváku. Pokoj byl osvícen stolní lampičkou, aby noční příchozí mohl pohodlně dojít do horních pater, aniž by musel jako noční zloděj dobývat do své postele. Lenny se rozmýšlel, jak se co nejjemněji dostat k paní Weasleyové, aniž by ji vylekal. Nakonec se rozhodl, že hodí do ohně Letax, aby to vypadalo, jako by se sem dopravil krbem, aby to přilákalo spící Molly. A skutečně, ani ne za minutu na to se nahoře na schodech rozžalo světlo, a někdo urychleně scházel dolů.
„Kdo jste a co chcete v mém domě?“ Zeptala se Molly s napřaženou hůlkou nově příchozího.
„Jsem Lenny Potter a jsem tu abych vám předal vzkaz od Hermiony Grangerové. Je u nás s mým bratrem a omdlela. Dostala šok způsobený schopností portus memorandum, kterou má. Harry u ní zůstal. Prý jestli máte problémy s hlídáním jejich syna, tak tu mohu zůstat.“ Vypověděl vše popravdě.
„Ale co jste zač?? Zeptala se Molly, když si všimla, co dělají Lennyho oči na světle.
„Bohužel vám to teď nemohu vysvětlit, stejně by jste mi to teď nevěřila. Hermiona vás potřebuje.“ Odpověděl.
„Dobře. Budu vám věřit. Doufám, že jste se Hermiony nedotýkali. Je to pak o mnoho horší. Než jsme na to přišli, musela si Hermiona po záchvatech poležet u Munga.“ Mudrovala při běhu do schodů, aby se mohla rychle převléci. Lenny zbledl.
„Prosím, běžte už“ popoháněl ji, „ Hermiona vás potřebuje. Předejte jim prosím můj vzkaz. Ať bílý fénix pomůže, jak ho to jeho moc naučila. Je to podivný vzkaz. Já vím, ale záhy jej pochopíte. A teď už běžte. RYCHLE!“ Molly se tvářila rozpačitě, ale jakmile zaslechla v mužově hlase nepokoj a strach, rychle sebrala cestovní plášť, navlékla si jej, a přemístila se přímo z obývacího pokoje.
Grimmauldovo náměstí 12. Pomyslela si Molly.
„Draco dormiens nunquam titillandus“ Zašeptala a poklepala hůlkou na dveře. Ty se hned otevřely, a ona rychle vklouzla do domu.
„Hermiono. Hermiono!“ Křičela Moly a prohledávala obývák a kuchyni.
„Molly. Pojď na horu. Do Siriusovy ložnice.“ Ozval se z horního patra Harryho hlas.
„Přišly na ni ty její záchvaty, že? Doufám že,..“
„ Ach ne…Harry. Ty ses jí dotýkal, že ano??“ Zděsila se Molly, když viděla, v jak hrozném stavu Hermiona je. Celá se třásla. Po tvářích ji tekly potoky slz prosycené i potem z horečky. Ve tváři byla rudá a prudce oddechovala.
„Díky Bohu, stihla jsem to. 3. fáze ještě nenastala.“ Oddechla si Molly, „ale přes to…“
„Co je třetí fáze???“ Skočila jí do řeči Melenis.
„Hermiona se začne sama ničit. Bolest je příšerná. Začne se drápat a bít se. Je bez sebe sama. A co je nejhorší, má ohromnou sílu. Pouta ani jiná svazovací kouzla na ni nepomáhají.“ Vysvětlila mdle Molly.
„Kde je ten Lenny? On by věděl, co s ní.“ Řekla neklidně Melenis
„Lenny. Lenny…Ach ano. Ten mladík…ach ano…jak jen to bylo…“
„On nám něco vzkázal, že ano?“ Zeptal se okamžitě Harry.
„Molly může to být velmi důležité. On je Sealenem déle než já nebo Mel, on se v Schopnostech vyzná. Co říkal? Je to důležité.“ Prosil Harry
„Něco s bílým fénixem. má pomoci prý jak ho jeho moc naučila. Co to znamená?“ Zeptala se, když si všimla pohledu, který na sebe vrhli Harry s Melenis.V tu chvíli se Hermiona prudce posadila do sedu. A bolestivě zařvala.
„Už to začíná. Rychle. Pomozte mi ji nějak držet, ať se zase nezmrzačí jako minule. To musela na 2 týdny k Mungovi.“ Harry se po jejích slovech vyděsil.
„Melenis.“ vzal ji za ruce a prosebně ji pohlédl do očí, „je to na tobě, ty víš, co máš dělat. Věřím ti. Mně jsi taky zachránila život.“ Mrkl na ni.
„Molly,“otočil se k jmenované, „teď uvidíš věci, kterým ani já sám občas nerozumím. Budu se ti to pak snažit nějak vysvětlit, ale teď ustup od Hermiony. Melenis je Fénix,  respektive Bílý Fénix. Ona ji zachrání. Věř mi.“ Pobídl ji. Molly vůbec netušila, co se děje, ale nějak podvědomě věděla, že je to správné. Přistoupila k Harrymu, ale pohledem pořád sledovala Hermionu, která řvala bolestí a slzy jí tekly proudem. Zatínala si nehty do kůže. Po nich jí tam zůstávaly dlouhé škrábance, které ji pak na kůži tvořili potůčky krve. Plakala, a Harrymu to rvalo srdce. Cítil každé její škubnutí v bolestech, jako by bylo jeho vlastní. Chtěl utéct, aby to neslyšel, ale nemohl ji opustit. Molly chápala jeho zděšení. Ona sama se tak v minulosti také cítila. A i tentokrát cítila ten nekonečný smutek a bezmoc, jako tenkrát, když se to stalo poprvé. Hermiona byla teď pro ni jako její dcera. A proto nemohla ze začátku, když Hermioniny záchvaty začínaly, strpět její bolest. Každá matka cítí, když něco její dítě bolí, se stonásobnou měrou. A pro Molly, která byla nucena se rozloučit se svým manželem a polovinou svých dětí, to byla nesmírná muka. Zacpala si oči a pevně semkla víčka, aby se na ten výjev nemusela dívat. 
Melenis si stoupla k Harryho posteli a pozvedla hlavu i paže k nebesům. Najednou její tělo bíle zazářilo a ona se stala bílým fénixem. Vzlétla a nesla se nad ničící se Hermionu. Mávala křídly a zpívala podivnou píseň. Byla to teskná a melancholická píseň. Ale po chvíli se stávala zuřivější a urputnější. Sem tam v ní probleskla jiskřička radosti, ale stále to byla ta samá teskná, melancholická melodie. Píseň se stávala z mnoha melodií, ale jako by byla jen jednou. Vyvolával v Maguárovi smíšené pocity. Radost, hravost, nespoutanost, ale i hrdost a pýchu. Mírnost, štěstí. A to vše bylo podbarveno vážností a teskností.
„Celá Hermiona!" Blesklo Harrymu hlavou.
Bílý fénix začal nad stále se vrtící Hermionou opisovat rychlý kruh. A stále rychleji a rychleji. Fénixe už v té rychlosti nebylo ani poznat, spíš to už byl jen zářivě bílý kruh. Melenis se zastavila. Strnula v pohybu. Náhle sepjala křídla k sobě a začala se s narůstající rychlostí otáčet kolem své osy.V pokoji nikdo nedutal. Tma, která venku nastávala, ještě znásobovala záři, která z Melenis vycházela.
Hermiona mezitím strnula v sedu, jako by ji to úplně omámilo. Nad Hermionou se točila bílá koule. Náhle pokoj oslnilo bílé světlo. PRÁSK. Tlaková vlna světla nadzvedla Hermionu do vzduchu. A jen tak tiše levitovala nad Harryho postelí. Další tlaková vlna. Náhle  vše ustalo. Náhle a nečekaně. Fénix stále tiše visel nad Hermionou a pomalu mu z očí skanuly 3 slzy a dopadly na Hermionino čelo. Mladá žena se ulehčeně usmála a volně se zřítila do zmuchlaných peřin. Najednou opět tiše oddechovala. Jako by se před chvílí nic nestalo. Pokojně oddechovala a tvářila se při tom moc šťastně.

Fénix přelétl na své původní místo a Melenis se vrátila do své lidské podoby. Vyčerpaně se zřítila na podlahu. Harry k ní okamžitě přiskočil a posadil ji do křesla v rohu pokoje.
„Moc ti děkuju. Ani nevíš, jak moc pro mě ona znamená. Každý den, týden, měsíc. Moc dobře víš, že ona je to jediné, proč to všechno bylo. Děkuju ti. Moc ti děkuju.“ A políbil ji na tvář.

 „Maminko!“ vykřikl Giermo. Stál ve dveřích a  pak se rychle rozběhl ke klidně oddechující Hermioně, hupsl k ní na postel a obejmul ji. Nikdo si jej do té chvíle nevšiml. Přišel s Lennym. Nemohl chlapce udržet doma. Všemožně se jej snažil uspat, ale marně. Byl stejně tvrdohlavý jako jeho matka, a vlastně i otec. Pořád do Pastelníčka ryl a nechtěl si nechat vymluvit, že je všechno v pořádku. A tak musel mladý Potter-Anrea s pravdou ven.
„Tati! Co je s maminkou?“ Zeptal se ustrašeně chlapec, když se Hermiona neprobudila ani když s ní pořádně zacloumal.„Mami! Maminko! Vzbuď se! To jsem já! Gimmy!“ Snažil se. Harry jej rychle přivinul k sobě a utěšoval jej. Chlapečkovi se řinuly po tvářích slzy jako hrách.
„Neplač. Všechno je už v pořádku. Maminka jen měla další hmm...Záchvat, ale už je v pořádku. A slibuju, že další už nebude. Tedy ještě jeden by měl být. Ale až za dlouho! A do té doby už maminku nic trápit nebude! Tak. Utři si obličej a běž dát mamince pusu. Ona jen spí, ale věř mi, že když jí dáš pěknou pusinku, tak se jí určitě budou zdát pěkné sny!“
„Vážně už mamince bude líp?“ Zeptal se ještě jednou pro jistotu a poulil na Harryho oči ne nepodobně jeho vlastním.
„Ano!“ Kývl jeho otec, a položil jej na zem. Gimmy si váhavě začal čistit obličej o pyžamo a nakonec si utřel nos do rukávku od kabátku. Vylezl na postel a dal Hermioně neohrabaně pusu na tvář.
„Dobrou mami!“ Přitulil se k ní, a v tu ránu usnul, jako když jej do vody hodí. Harry se pro sebe usmál a pečlivě je oba zakryl. Hermiona se zase ze spánku něčemu usmála a přivinula k sobě ochranitelsky svého syna.
„Tak to je všechno. Kdo si dá horký čaj na uklidnění?“ Zeptala se Molly šeptem.
„Já!" Ozvali se Lenny s Melenis zároveň. A vydali se za Molly dolů do kuchyně. Harry se na chvíli posadil do křesla a jen tak chvíli seděl a díval se na ty dva spáče.
„Konečně doma!" Ulevil si, potichu vstal a vydal se za ostatními.

Žádné komentáře