midnight stories

Všechna práva vyhrazená J.K.Rowlingové

Harry Potter a Soumrak prokletí

1.kapitola

Začátek konce

Bylo už dávno po setmění a Harry se ještě stále procházel uličkami Kvikálkova. Čím dál častěji se ve svých toulkách dostával dál a hlouběji do míst, kde to neznal. Od Dudleyho často slýchával že tu řádí jakási parta s divným klukem, ale Harry to nějak nebral na vědomí. Toulal se a bylo mu jedno dne. Neuplynul ani jeden den, aby necítil tu bolest, za svého ztraceného kmotra. Pomalu se s tím začal vyrovnávat. Ale přesto to v sobě nějakou částí sebe potlačoval. Šel a ani si nevšímal okolí.
„Co tu hledáš?“ Ozval se za ním ostrý výsměšný hlas. „Vrať se raději k mámě pod sukni. Tyhle končiny nejsou pro nějaké mazánky jako ty, tak běž. Šup – šup!“ Vysmíval se mu. Harry se zastavil a pomalu se otočil po hlase.
„Já se nebojím. Vydržel jsem dost a nevím, čeho bych se od tebe tak mohl bát!“ To už k dotyčnému stál čelem. Neviděl mu do tváře, ale podle postoje a rukou za zády, kterou tam měl ON schovanou usoudil, že v ní má asi nějakou zbraň.
„A jestli si myslíš, že mě vylekáš nějakou zbraní pro děti, tak se šeredně pleteš. Já se mám vypořádat s daleko větším nepřítelem, než si ty, chudinko, nevyšlo to co??“ Vysmíval se mu chladně.
„Hošánek si hraje na tvrdýho...hmm...Levicorpus!“ Pronesl ledabyle ON.
Protego!“ Vykřikl překvapeně Harry.
„Ale to je milý překvapení. Kouzelníček a on se bude bránit???“ Dělal z Harryho deb...atd:-)
„Kdo jsi?“ Zeptal se místo toho Harry zvědavě, ale hůlku nespustil. Ještě nikdy se mu nestalo, aby potkal na veřejnost nějakého kouzelníka, vyjma příčnou ulici a jeho eskortu.
„Říkají mi Xerus.“ Odvětil. „A ty jsi...?“ A sklonil hůlku.
„Nemám přezdívku ...Tedy až na. Jedna kamarádka mi kdysi řekla, že jsem jako divoká kočka. Říkej mi Catus.“A udělal to samé jako Xerus.
„Sem tě tu ještě neviděl, Catusi.“ Kývl na souhlas Xerus.
„Nejsem zdejší. Chtěl jsem se jít jen projít před spaním a nějak jsem se zamyslel, tak jsem došel až sem.“ Pokrčil rameny.
„Fajn. Chce se ti už domů k mamince nebo si dáme na seznámení nějakej voraz?“ Navrhl Xerus a konečně oba vyšli ze stínu. Harry se na Xeruse mile usmál, ale Xerus stál jako solný sloup a zíral dobrých deset sekund na Harryho jako na zjevení.
„Potter!“ Vyjekl Xerus.
„No joo. Jmenuji se Harry Potter. Chlapec, co zůstal naživu. Záchrana kouzelnického světa a tak dále, a tak dále...“ Řekl unaveně a nevrle zavrčel.
„Tak jdeme teda někam nebo sis to rozmyslel? Sice nevím kolik je hodin, ale hádám, že bych i tak měl u Dursleyových průšvih, tak co už.“ Zeptal se Harry a rozesmál. Xerus pořád stál jako opařený a hleděl na Harryho jako na boží zjevení.
„Co...? Jo jasně jdeme. Zajdeme k nám. Seznámím tě aspoň s mou Nox. A Harry?“
„Neříkej mi Harry. Chtěl jsi, abych ti říkal přezdívkou, tak to prosím dělej taky. Říkej mi Catusi, ano?“ Zdůraznil Harry.
„Na to jsem se zrovna chtěl zeptat. Přeci jen Potter je i mezi námi docela známé jméno.“ Zakřenil se Xerus a vzal Harryho kolem ramen a přemístil se s ním. Harry než se stačil trochu vzpamatovat Xerus se obrátil k nějaké zdi a poklepal na ní hůlkou a cosi zamumlal.
„Vítej v Díře.“ Parodoval Xerus domácí skřítky s velkou úklonou pustil Catuse dovnitř.
Byl to spíš jako třípatrový sklep. Sice on stál s Xerusem ve 4.patře nad všemi ostatními. Po obvodu pater byla řada dveří a k nim vedly tři patra železných balkonů. Co nejvíc upoutalo Harryho zrak byly barevné grafity na zdech. Byli na nich všelijaká kouzelná stvoření. Harrymu se nejvíce líbila Sfinga a Pegas. To jsem navrhl já, ale to ostatní dělala Nox. Tak nastup a pojedeme dolů.“ Harry se divil, kde se tu ten požární výtah vzal. Nastoupili a jeli až úplně dolů.
Bylo to celkem dost prostoru. Malé vyvýšené podium s mixážním pultem, pod ním menší  volný prostor na tanec, na druhé straně jakoby barový pult, ale jak si všiml, tak za ním byla i jakoby kuchyně, hledě na sporák s digestoří a myčkou a vším, co by taková kuchyň mít měla. Vedle stál jídelní stůl s desíti židlemi, a pak domácí kino a kolem dokola velká kožená sedačka. Jak si všiml, tak nechyběl ani PlayStation rozložený, tedy spíše rozkramařený, před televizí. Xerus si všiml kam se Harry dívá a podotkl: „Tímhle si s Nox krátíme večery, je to zábava, pak si můžem někdy tohle taky zkusit.“ Navrhl. Náhle se za nimi ozvalo prásknutí dveří.

„No konečně. Už jsem si myslela, žes na mě zase pro jednou zapomněl.“ Přišla je přivítat nějaká dívka. Byla asi stejně stará jako Harry. A jak Harry tipoval, tak vlastně i ve stejném věku jako Xerus. Měla tmavě rudé dlouhé vlsy, keré ji sahaly někam do půli zad a temně modré oči.Byla celá v černém. Uplý černý nátělník, který sahal těsně nad pupík, takže byl vidět pearcing, který byl červený a chlupatý a dlouhou černou rozevlátou sukni. Šla bosky a naoko se tvářila naštvaně.
„Catusi, tohle je Nox. Moje dívka, tedy...asi už spíš snoubenka, že zlato?“ Zeptal se jí. Přitáhl si ji k sobě a dal jí polibek do vlasů. Dívka si jej přemýšlivým pohledem, který říkal: „Mám mu jednu vrazit nebo ho políbit?“
„Nox, tohle je Catus.“ Usmál se. Nox si Harryho chvíli přeměřovala očima, a pak se přeměnila do velikého hada.
Cso tu chccceeššš, Pottere!“ Zasyčela na něj a výhružně se jí zalesklo v očích
Vůbec nevím. Xerus mě sem zatáhl!“ Hodil hlavou ke Xerusovi, „Ale jestli ti tu vadím, klidně zas půjdu.“ Nadhodil. Nox se přeměnila zpět a už normálně řekla.
„Né. Zůstaň tu. Já ...!?!?“ Zasekla se nervózně.
„Chtěla si tě otestovat. Dělá to každému. I mě. Myslela se, že mě vyděsí, když na mě vyrukuje s pouhopouhou smrtonoškou!“ Smál se. „Většinou se jí leknou. Nevím, jak to dělá, ale dokáže vždycky správně odhadnout, které zvíře toho druhého nejvíc překvapí!“ Vysvětloval Xerus.
„Ale u něj se mi to nepodařilo Nelekl se...!“ Řekla mrzutě a oba dva se naráz rozesmáli.
„A máš to.“ Smál se Xerus. Nox se usmála a objala Harryho na přivítanou.
„Ahoj. Jsem Nox. Pojď. Sedem si a hodíme řeč, ne??“ Usmála se.
„Rád bych. Ale musím se vrátit k Dursleyům...Sem pod dozorem. Hlídají, kdy se vracím a tak...“ Řekl smutně.
„To není problém zařídit.“ Usmál se Xerus. Zvedl se z pohovky a vydal se do nějakých dveří.
„Si stejný jako Lenny. Něčím mi ho strašně připomínáš. Sice nevím čím, ale přijde mi, že když vím, jaký je on, tak vím i jaký jsi ty. Je to zvláštní.“ Usmála se. Pak mávla hůlkou směr kuchyně. Za chvilku se před nimi pro každého objevila pořádná sklenice ohnivé whisky.
„Na zdraví.“ Přiťukli si.
„Už to mám...“ Ozvalo ze dveří, které nechal Xerus pootevřené.„Miláčku? Proč je to tu zase přeskládané?? Říkala jsi, že kouzelné artefakty budou nahoře vlevo, proč jsou tedy dole a uprostřed???“ Divil se. To už přicházel zpět. „Tohle je tvoje vstupenka k volnosti!“ a podal Harrymu obraceč času.
„Ale vždyť...Na ministerstvu...“
„Na ministerstvu?? Tss...Tenhle je s Černého domu. Takovej zablešenej obchůdek na Obrtlé. Jinak docela milá obsluha, seženou ti, co zrovna potřebuješ od vajíček akromantulí až po nové modely závodních košťat...“
„Super...To se bude hodit, takový konexe...“ Usmál Carusse a s díky přijal obraceč.
„Na konci prázdnin, bych si ho zase vzal, přece jen se to ve škole bude hodit.“ Usmál se.
„Tedy Nox, kde jsme to přestali???“ Zeptal se Harry a konečně si přihnul ze sklínky.
Povídali si ještě dlouho. Harry se sám divil, jak se potom dostal do postele k Dursleyovým. P tom množství alkoholu, který při tom vypili, to pokládal za malý výkon, hodný světové medaile za šikovnost.

Ani tomu nemohl uvěřit. Každý den se už po páté někam vytratil. Nikdo netušil kam, ale vždy po sedmé byl zpět. Dursleyovi se tím moc nezabývaly, přestože se vždy motal nebo měl nějaké tržné rány, podlitiny, a dokonce i zlomeniny. Prostě se o něj nestarali.

Poslední komentáře
04.02.2009 20:01:11: skvělá kapitola jen by to chtělo další
13.11.2008 18:40:11: já čekám kdy přidáš kapitolu a ty nic
04.09.2008 19:01:31: Přidáš něco k téhle povídce, protože by bylo škoda s ní zkončit, vypadá zajímavě.
23.07.2008 10:18:28: velmi zajimavé doufám že co nejdříve přidáš kapitolusmiley${1}